Jdi na obsah Jdi na menu
 




Saty (Jan, 11. 01. 2008 17:23)
Tim dobít myslim umlátit..

Saty (Jan, 11. 01. 2008 16:03)

Těch metod je povícero,některý docela brutální...třeba ňáká fajn relax muzika(doporučuju In Flames,Neurosis,FLA,Hevein nebo Frames)na plný pecky ušima rovnou do lebky-až k hranici kdy se ti začnou před očima zjevovat obrazy,který se stávaj pohyblivýma a vytvářej si vlastní příběhy,ve kterých se nikdo na nic neptá,nikdo na nic neodpovídá...jen se dějou.Koukáš do nich a přestáváš vnímat hluk,čím déle hledíš,tím větší je ticho..no a pak jako by nic-šup a jsi tam...přímo v tom dění..je noc,sedíš na mechu lesní pěšiny a kolem tebe prochází bytostní.Dotýkaj se tvých ramen a každej z těch jemných kontaktů v tobě vyvolává podivné chvění...takhle to začíná,takhle to mívám já.Jak jsem psal,těch způsobů jak dobít mozek je víc...tenhle patří k Janovo oblíbeným...

Janě (Saty, 11. 01. 2008 12:59)

Jako slovní obrat se mi to taky líbí, ale chtěla bych znát praxi...metodu čím odkazuje mozek do patřičných mezí. U mě to funguje obráceně, jediný co mě odkazuje do patřičných mezí je mozek.

Bia, Jan (Jana F., 11. 01. 2008 12:30)

Jan kdesi napsal, že když si jeho mozek začíná moc vyskakovat, musí ho odkázat do patřičných mezí :-).
(dost se mi to líbí :-))

Janovi :-) (Bia, 10. 01. 2008 23:08)

Hlavu si s tím nedělám - vždycky je užitečné vidět, jak to vidí jiní. Jen k těm genům - geny podle mě vývoji nepodléhají - je to pořád kód o čtyřech písmenkách. Vývoji podléhá to, co ty geny vytvoří. Pokud geny vytvoří "dobrá těla" a třeba s dobrou změnou, pak se tahle změna rozšíří. Naše geny umožňují stavbu našich úžasných mozků, s velkou mírou abstrakce, sebereflexe,.......Je to tak přízemní? :-)))

Bie (Jan, 10. 01. 2008 22:39)

Také Ti nebudu nic vnucovat...duch není tělem natož souborem ňákých zdegenerovaných buněk,ztrácím nit...jasně že geny dávají návod na stavbu mozku,leč geny samotné podléhají vývoji a jeho směr určuje podstata entity-v tomto případě tedy duch a už si s tim nedělej hlavu,třeba máš pravdu a třeba si až budeš na druhý straně nebudeš mít ani co promnout ani do čeho štípnout,protože prostě nebudeš...

Janovi (Bia, 10. 01. 2008 22:15)

Jen můj pohled, protože opravdu nechci své názory někomu vnucovat: ani král ani sluha, to jsou pro mě moc silné kategorie :-). Díky genům, které daly návod na stavbu našeho mozku, máme teď to, co nazýváme Duchem. Nevidím na tom nic špatného ani podřadného ani méně lidského než kdybych Ducha definovala jinak.

Monice (Jan, 10. 01. 2008 22:02)

A jaký bude tvůj příští krok?

Bandymu (Jan, 10. 01. 2008 21:58)

Pojď do mně-svou nepřesností dal jsem ti spoustu prostoru...nějak vnitřně však cejtim že je to pravda;-)

Janovi (Monika, 10. 01. 2008 21:57)

Jestli nevěřím? Jsem na křižovatce, proto také tady.:-)

Bie (Jan, 10. 01. 2008 21:52)

Dokážeš-li se dopátrat poměru zadního a předního mozku při prvních vtěleních ducha do nejvyvynutějšího zvířecího těla(po té těla člověka),dojdeš k zajímavým závěrům-tenkrát měl mnohem větší šanci změnit směr svého vývoje,neb byl otevřený světlu(přední mozek nebyl ještě takhle nechutně zrůdně vyvynut a cítění mělo snadnější cestu),rozhodl se ale živit jiné věci a teď se diví že je hnivý...

Bie (Jan, 10. 01. 2008 21:32)

Takže gen určil a duch se přizpůsobil?Gen je král a duch sluha?Promiň,nechci se plazit až sejdu tělem...

Pro Bandyho (Bia, 10. 01. 2008 20:46)

Nutno samozřejmě není :-)). A beru to Tvé ohražení. Především proto, že tohle už je o pocitech každého z nás. A pokud něčí vnitřní baromert mu říká, že třeba touhle cestou (přes druhovou nadřazenost) se dá něco zlepšit, pak je to jen dobře. A kolkrát prakticky jsou pak ty cesty i stejné, jen si je jinak pojmenováváme :-)

Janovi (Bia, 10. 01. 2008 20:38)

Tak za tohle bych člověka vážně neodsuzovala. Tím že spořádal své první maso by se určitě masožravcem nestal. A ani po vagonu masa :-). A sám jsi to vlastně napsal „zažívací trakty jednotlivých druhů jsou jen výsledkem vývoje“. A ten vývoj druhu není dán tím, že něco spolkne. Na počátku musí být nějaká genetická změna. A pokud ta se osvědčí, přežije a předá se další generaci, pak se v populaci se rozmnoží. A na ni se pak mohou nabalit další změny, které pak spějí k takovým pokrokům a odlišnostem. Takže na počátku musela být nějaká změna v „genu všežravosti“ – a tu žádný tvor svou vůlí nebo volbou neovlivní – a protože byla dobrá a úspěšná, tak se člověk začal vyvíjet jako všežravec.

Bandymu (Jan, 10. 01. 2008 19:50)

Krokem k záchraně svého druhu vidím třeba schopnost přizpůsobovat se podmínkám v nichž žiji,to umí spousta zviřátek a spousta rostlin...

Bandymu (Jan, 10. 01. 2008 19:42)

Takže svět pamatuje rovnou lovce mamutů?Tělo se formovalo až do konečné podoby tvýho lovce mamuta-to není výchozí fáze,anobrž téměř konečná-nebo se pletu?

Pro Bia (Bandy, 10. 01. 2008 19:42)

Jen s Tvou poslední větou nesouhlasím. A dost výrazně. Domnívám se, totiž, že člověk by měl zvýraznit svou druhovou nadřazenost. Žádný jiný tvor není schopen podniknout kroky vedoucí k záchraně vlastního druhu. Musí člověk. A nejde jen o druhy, které sám vyhubil nebo skoro vyhubil. Nechci se pouštět do odbornějších témat této oblasti. Myslím si ale, že mám pravdu nějak vnitřně.
Bude-li nutno, postuduji a pohovořím.

Jan (Bandy, 10. 01. 2008 19:25)

Pokud si myslíš, že lovci mamutů měli schopnost regulovat svůj jídelníček, pak máš pravdu. Pod dohledem Rajko Dolečka bychom se dnes chodili pást. Možná bychom čekali na podzim až dozraje ovoce.Tím chci říct, že člověk neměl volbu. On nevolil. To se mu stalo. Bez odvolání.

Monice (Jan, 10. 01. 2008 18:41)

Řekl bych že prostě jen nevěříš v něco "po tom".Indián ví,indián žije svým přesvědčením,stejně jako cokoliv jež působí přímo v síle a tudíž nemá proč být smutný.

Bandymu (Jan, 10. 01. 2008 18:31)

Anatomii bych nechal anatomií-jistě že máš pravdu,ale zapomínáš na to že zažívací trakty jednotlivých druhů jsou jen výsledkem vývoje...tzn.že kdyby človíček volil cestu jinak,jeho zažívací trakt by byl této volbě odvislý a třeba i myšlení by se změnilo...

pro Biu (Monika, 10. 01. 2008 16:26)

To byla odpověď Janovi, jestli oslavuju jako Indiáni smrt blízkého. Napsala jsem to akonto šetření Saty webu do jedné kolonky.

Jinak jsem na světě ráda a raduju se i z maličkostí, jen mě spousta věcí štve. Ale ne tady. Tady jsou vesměs prima lidičky, jinak bych tady nebyla pečení-vařená.:-)

Monice (Bia, 10. 01. 2008 15:59)

Moni, proč to "Ale radovat se zatím nedokážu"? Myslíš tak obecně nebo kvůli tomu, o čem je tady řeč?

k tématu (Monika, 10. 01. 2008 15:30)

Chtěla jsem tím vším říci, že nám, coby lidstvu by trochu pokory vůči přírodě neškodilo. Asi tak.

Janovi-člověk se stále mění, pracuju na tom a docela se daří, aspoň to umím už přijmout jako fakt.
Ale radovat se zatím nedokážu.

Strava a to ostatní... (Bia, 10. 01. 2008 11:20)

To: Jan
Já si opravdu myslím, že člověk maso potřebuje. S tím, jak se překotně začal vyvíjet jeho mozek, tak potřeboval tu kvalitnější stravu a žádnou svobodnou volbu tenkrát nedělal. Ale z toho, co já vím, soudím, že nikdy toho masa neměl moc. Až když objevil zemědělství a začal domestikovat zvířata, tak se odstartovalo něco, co už se nedá zastavit. A když bychom všichni přešli na nemasitou, tak zase potřebujeme spoustu zemedělské půdy... Ale je na každém člověku, jak se rozhodne. Pokud se někdo rozhodne pro vegetariánství, je to jeho věc. Za sebe ale můžu říct, že pokud se jedná o děti, tak bych je dost důrazně přemlouvala, aby maso neodmítali.

To: Bandy
Míra toho všeho
To je opravdu těžké. Já taky tu míru neznám. Nevím, kolik masa, kolik vajec, kolik kožichů,… Já jen cítím, že pokud se za tím už skrývá utrpení ostatních, tak je něco špatně. V žádném případě nechci moralizovat nebo kázat. Když nad tím začnu uvažovat, tak se mi dělá špatně především samé ze sebe, protože se na tom taky podílím. Nejsem ochotna přestat kouřit a spoléhám, že na moje nemoci z kouření někdo objeví léky – a za každou pilulkou vidím laboratorní myš – a to fakt není delirium tremens :-)). Nejrychlejší a nejpohodlnější je uvařit z kusu masa, atd. atd. Lepší je na to vůbec nemyslet, když to člověk nedokáže změnit. A jak napsal Jan „dnes by byla každá snaha o radikální a okamžitý přístup k nápravě,nesprávná“ – tak možná aspoň pomalu, trošku ohleduplněji a brzdit v sobě tu druhovou nadřazenost.

Janovi (Bandy, 10. 01. 2008 10:13)

Nahlédni na anatomii býložravců, zejména jejich zažívací trakt. Pak zkus šelmy a poté člověka, vepře nebo medvěda.
Myslím, že tím je dána požadovaná skladba stravy. Pokud by vegetariánství bylo pro člověka přirozené, tak má pro natrávení potravy volátko. Nebo knihu, čepec bachor a bůhví co ještě. Lovci mamutů jedli i rostliny. Prvotní sběratelé a pak zemědělci jedli také maso. Ne pro potěšení. Pro obživu. A jestli si pamatuji správně, masa je ,kromě vepřového , víc druhů.

Monice (Jan, 09. 01. 2008 23:28)

Indiání taky třeba netruchlí pro "smrt" druhého.Naopak-oslavují přechod...přijímáš i tohle?

Bandymu (Jan, 09. 01. 2008 23:24)

Že se člověk pro hltání tuleňů nerozhodl?Že vegetariánství či veganství nejni přirozené?Já jsem proti.Člověk potřebuje maso a mastnou bradou hází prasátka jen proto,že se pro to kdysi rozhodl.Zcela jistě se mohl vydat jinou cestou a dnes by mu tvůj postoj k masožravcům připadal stejně absurdní.Nevěřim že rostliná strava nedokáže plně nahradit stravu živočišnou.Jen je mi jasný že dnes by byla každá snaha o radikální a okamžitý přístup k nápravě,nesprávná.Dnes jsem měl kupříkladu výbornej bůček...

Moniko a Bio (Bandy, 09. 01. 2008 22:06)

Plně souhlasím s názory Vás obou. Jen nevím, kde je míra, kolik masa mohu sníst. Kolik vajec a kolik vypít mléka..V kožiších chodili už pralidé. A já se stále nemohu rozhodnout, jestli kožich nebo nějaký syntetický fujtajbl. A ptám se proč ne šperk ze slonoviny, když slon uhynul ?
Jako Vám se mi příčí násilí nejen proti lidem. Taky proti zvířatům. Jestli chci zvíře pozřít, musím ho zabít. Nesmím ho mučit.
Ovšem, jestli chci kožich, musím zvíře rovněž zabít. V čem se , ale liší má potřeba jídla od potřeby tepla ? Je pravdou, že kožešinová zvěř je většinou lidmi nepojídána. Je zabíjena jen pro kůži. V lepším případě jejich maso poslouží jako potrava jiným všežravým savcům. To je moje dilema. Nejde totiž říct kuřeti ať mi dá kousek kýty, že mám hlad, nebo sobolí rodince ať mi půjčí kožíšky, že je mi zima.
Zaujal mě názor, že zvířata jsou také jednim z přírodních zdrojů pro čerpání potřeb pro člověka. Jde jen o míru věci.

k tématu (Monika, 09. 01. 2008 14:45)

Ano, Bio, takhle jsem to nějak myslela. Brát si jen to, co je nezbytně nutné pro život. Ale jsme opět u toho. Pro každého je nezbytné něco jiného.
A pokud jsem u toho zabíjení, u mne prostě zvířata vedou, ať si to otočím tak či tak. Pokud zabít, tak rychle. Člověk si vymyslel dlouhé a bolestné umírání, mučení atd. O tom se nemusím snad šířit.

Janě F, (Bandy, 08. 01. 2008 21:14)

Jestli nevíš koho jsme zabili nuže ",,,chlapce z Koločavy. Špatně ho zabili,,,". Pamatuješ ?

Re: k tématu (Jana F., 08. 01. 2008 12:23)

To je právě ten pohled, že když se vidíme jako něco nadřazeného, díváme se na život shora, jenže my jsme součástí.

k tématu (Monika, 08. 01. 2008 11:19)

Ano, napsala jsem kdysi, že většina zvířat loví jen pro svou potřebu, např. takový rosomák je taky pěkný prezent.Ale myslím si, že když se nazýváme pány tvorstva, měli bychom se podle toho chovat. Záleží ostatně na každém z nás.

Radkovi (Jana F., 07. 01. 2008 21:23)

Ne, protože to není můj rituál, necítím to tak. My máme dneska odpor k obětem živých tvorů, ale dřív to tak lidi necítili, my se do nich nedokážeme vžít. Takže to ani nemůžeme odsuzovat.

Janě F. (Radek, 07. 01. 2008 18:35)

Promiň,ale obětovala by jsi například svého přežraného kocoura ve prospěch nějakého rituálu skrývajícího snad v sobě hluboký význam v kterémkoliv období dějin lidstva?
Některá zvířata opravdu loví,ikdyž nemají hlad.Některá se i při tom prý i dokonce baví,jako například kosatky.Většinou si však nejsou schopna uvědomit,co činí,jednají prostě pudově a jsou ve své činnosti přirozená.Že se z toho dokáže radovat bytost rozumem nadaná a uvědomělá mě sice nezneklidňuje ale ani netěší.

oběti (Jana F., 07. 01. 2008 17:38)

Ale k něčemu mě to přivedlo - Jan a Hemenex tady hlásají zabíjení jen pro potravu, to ostatní odsuzují. Ale proč? Oběti měly přece svůj hluboký význam v celých dlouhých dějinách lidstva. Proč je to špatné?
A ještě něco - není pravda, že v přírodě se loví jen pro potravu. To jsou pověry z Mauglího. Můj přežraný kocour loví s velkou radostí pro zábavu, ulovené nežere. Když číhá na oběť, tak v tu chvíli ŽIJE a je šťastný.

Jo ahááá (Jana F., 07. 01. 2008 11:57)

Ten stromek, já vždycky zapomenu :-)))

Bandymu (Monika, 07. 01. 2008 11:39)

Dobrou chuť :-D a díky

Já ale neukazuju nikomu prstem, vše co píšu, jsou jen mé úvahy nahlas, co může být za hranicí, kam nevidíme:-)

Janě (Monika, 07. 01. 2008 11:05)

Bylo to myšleno přeci všeobecně, poděkovat stromečku, že nám dělá radost doma, kuřeti ze supermarketu-vypadá to blbě, vím,........jen jsem se pokusila najít řešení mezi Janem a ostatními. :-)Možná blbě, ale nic chytřejšího mě nenapadlo.

Moniko (Jana F., 06. 01. 2008 20:40)

Souhlasím, jen prosím - koho jsme zabili :-))?

Monice (Bandy, 06. 01. 2008 20:10)

Děkuji Ti prste, ač jsem Tě nepožil. Já si jen tak smlsnul. Ctím tvého ducha nejmíň desetkrát.

k tématu (Monika, 06. 01. 2008 19:32)

Já bych se to pokusila rozseknout. Indiáni měli hezký zvyk. Když zabili zvíře pro potravu, poděkovali mu a uctili jeho ducha. Což třeba takhle podobně?

Ještě k prstu. (Bandy, 05. 01. 2008 19:48)

Viděl jsem pána, jak vystrčil prostřední ve známém obscénním gestu a prohlásil, že je to nejdůležitější prst v jeho manželství. Pak si jim poklepal na čelo a sdělil:"Proč já se,blbec,ženil?"

ješte :-) (Jana F., 05. 01. 2008 13:10)

Taky ježibaba řízla Jeníčka do prstu, aby poznala, jestli už je dost vykrmený, jsem si ještě vzpoměla :-).

oda na prst (Saty, 05. 01. 2008 13:00)

Hmmm, prst? Jde s ním dělat věcí, třeba hrozit, nebo udělat výsměšné gesto,
ale to nemám na mysli. Někde tady je od Anthony Mella napsáno něco o prstu,
který ukazuje na měsíc. Máme na výběr, - studovat měsíc, studovat ten prst,
cucat jej, nebo si s ním vylupovat oči.
Nechci ani jedno. Jsou silní a odvážní ti, co věří svému prstu a směru kam ukazuje?
Myslím že ano, protože věřit sám sobě vyžaduje velkou odvahu a ještě větší odvaha je,
ukazovat směr cíle druhým. K tomu je potřeba, aby dotyčný už toho cíle dosáhl.
Prst je suchý list unášený větrem "kamsi". Stokrát lepší než prst, je podaná ruka.

Janě F. (Bandy, 04. 01. 2008 18:06)

V pohádkách mám poměrně jasno. Bajaja vraždí draky. Jezinky jsou bigbít ze šedesátých let. Jan Smolík je vítěz Závodu míru Praha Berlín Varšava. V cyklistice.
Opět kdysi dávno.Z Karkulky se nakonec vyklubala udavačka. Práskla vlka.Čarodějky nejsou z pohádek. Jsou doopravdy. A ty ostatní jsou vždy kombinací předešlých.Jen Sněhurka se vymyká.Plete se s Popelkou a Zlatovláskou. Ach ty ženy.
Asi jsem na začátku machroval. Mám v tom hokej taky.

jen prstíček... (Jana F., 04. 01. 2008 17:01)

Připomělo mi to jinou pohádku, ale tam prstíček strkaly Jezinky, ne Smolíček...Ledaže by Jan byl Jezinka? Mám v těch pohádkách trochu zmatek, třeba ta Janova by mi byla jasnější, kdyby se snědl ten uvařený bobek (s prominutím, fuj) a ne ten kouzelník. Na to bych výklad měla :-).

janě F. (Bandy, 03. 01. 2008 20:48)

Ano . Ten prst mě zaujal taky. Proč mi ho ukazuje, když chce abych viděl jinam. Když není důležité to co ukazuje a váha věci je na tom co je někde za tím. Když třeba základem rodinného života je dostatek toaletního papíru.
Jani, miláčku. Ty mi rozumíš, že ?

Janovi (Jana F., 03. 01. 2008 15:45)

No vidíš, další pěkný obrat - odpoutat se od konečku tvého prstu :-)). Asi bys neměl ukazovat prstem a měl bys zkusit rákosku :-)).
Mimochodem, já jsem se kvůli tobě naučila vkládat obrázky na nástěnku, ale asi se mi to nepovedlo, u tebe se to pořád neobjevuje. Nebo je to cenzura nad závadným tématem?

Janě (Jan, 03. 01. 2008 10:49)

Že vás mám za zlé,protože mi nerozumíte?Trochu mi mrzí,že když vám něco ukazuju,nedokážete se odpoutat od konečku mého prstu a hledět na to,kvůli čemu jsem se rozhodl vás vyrušit z vašich příběhů.V tu chvíli mám za zlého sebe,že se pořád tak hloupě a vtíravě snažim,pokusit se v člověku vyvolat nevyvolatelné...přesto že se nenudím s tím,s kým mi neni dvakrát nejlíp

Janě (Saty, 03. 01. 2008 00:45)

Nenudíme se s tím, s kým je nám dobře.:-))

Bandy (Jana F., 02. 01. 2008 21:19)

Víš, ty jsi mi nikdy neřekl nic zraňujícího, právě naopak, a přesto se s tebou ani na okamžik nenudím. To se snad ještě nikomu jinému v mém životě nepodařilo :-).

Janě F. (Bandy, 02. 01. 2008 21:05)

Nevím proč mám pocit, že kdybych byl trenérem čehokoliv, máš u mne jisté místo v základní sestavě.Kdybych byl mistrem, chci Tě do své party.Kdybych byl premiérem, chci Tě do vlády. Být prezidentem, chci Tě za premiéra. Nic z toho nejsem. Ale máš u mne pokojíček. V mém srdci.

Janovi (Jana F., 01. 01. 2008 17:08)

Jene, ty nám máš za zlé, že ti nerozumíme, ale málokdy se snažíš něco vysvětlit. Je moc těžké poznat z napsaných slov myšlenku, kterou chtěl pisatel vyjádřit. I když ty píšeš mimořádně dobře (s pravopisem to nemá co dělat), nepíšeš fráze a některé obraty jsou jen tvoje, jako by je nikdo před tebou neřekl.
Když ti napíšu: "Svědomí je od srdce, nebo od rozumu?", poznáš, jestli je to šikovná demagogie, nebo jestli je to myšlené upřímně?

Bandy (Jana F., 01. 01. 2008 17:03)

Jdeš na to dobře, takhle jsem to taky myslela :-). I když možná v nedaleké budoucnosti bude opravdovým člověkem ten, kdo nebude naklonovaný, nebo nebude mít elektronické součástky, kdo ví :-).

Příběh opravdového člověka (Bandy, 01. 01. 2008 16:38)

To je názek knihy. Nepříliš dobrá kniha i když díky předrevoluční výchově jedna z nejznámějších.
Kašleme na knihu a ptejme se.:Kdo je opravdový člověk ?"
Já myslím, že Ty, že on i ona. Nebo já. Protože neopravdový může znamenat i neskutečný, neexistující. Nebo virtuální.
Můžeme zvolit dohodu, že "opravdový člověk" je označení pro lidskou bytost charakterizovanou vlastnostmi. Které vlastnosti to tedy jsou ?
Napadá mě klasická metoda dvou papírů. Na jeden se píše, co by daný jedinec měl a na ten druhý co nesmí. Můžeme vytvořit ještě další dva. Co by mohl, ale..., co nemůže i když chce.
Dodejte soubory těchto vlastností a jejich porovnáním zjistíte, že hledíte do zrcadla.
Š´Tastný a veseolý.

Pro satyjanu (Jan, 31. 12. 2007 16:46)

Taky vás to tak vysává-to nepochopení?Nechme to být,očividně to nedává nic ani vám ani mě.Jestli máte nějaké spojení se svým svědomím,tak mu naslouchejte,a né že na něj budete zlý,jen proto že neříká co chcete slyšet...květiny holkám opravdu nedávám,radši něco vytvořim než zničim..žádná náhražka,ale tvrdá práce..a že se mám za dobrého?Asi vás zklamu,i já musim po schodech,jako každej jinej..

Pro Saty a Jana (Jana F., 31. 12. 2007 14:04)

Jak napsala Saty předtím - tentokrát ti, Jane, také rozumím, aspoň víc, než dřív. Díky za ten včerejší rozhovor, za větší vstřícnost a otevřenost, než jindy, za pochopení pro můj "slepý hněv". Takhle to spíš beru, i když nesouhlasím.
Saty, jako vždycky přesně trefíš o co jde, díky za pochopení. Když měla moje maminka nazdobený stromek, byla v pořádku a zdravá, nebo alespoň s nemocí bojovala. Když už ho neměla, tak to vzdala. Už si prostě nechtěla hrát. Jsou lidi, kteří litují stromek a člověku ublíží, třeba zlým slovem a nepochopením.

pro Janu (Saty, 31. 12. 2007 11:45)

Od mala jsem milovala svátky, narozeniny, Velikonoce a samozřejmě i Vánoce. Proč? Byly to totiž vyjímečný dny, kdy se dostávaly vyjímečný dárečky. Žádné náboženství v tom nebylo a není ani dneska, jen Vánoce jako jeden ze svátků, ke kterýmu patří vůně vanilky a tradice ozdobených stromečků. Rozumím ti.

Janovi (Saty, 31. 12. 2007 11:29)

Jstli tě nesnáším? Kdes na tom slovu byl? Prostě ti někdy nerozumím,
protože rád mluvíš v podobenství a já zas tak, jak mi zobák narostl.
Nerozumím třeba tvojí pohádce, nerozumím tomu, do jakého světla se sám stavíš.
Jsi vyjímečný a tvým cílem je odsuzovat druhé? Když už jsme u těch stromků,
nikdy jsi neměl doma vánoční stromek koupený na tržišti?
Nikdy jsi nedal holce květinu? Já za sebe můžu říct, že 7 let máme doma stromek umělej,
ale neodsuzuju lidi, kteří si jej koupili na tržišti. Odsuzuju ty,
kteří v lese odříznou špici stromu, který tím zničí.
Květiny občas dostanu, ale větší radost mám když je vidím kvést na záhoně,
než vadnout ve váze. Odsuzuju nesmyslné zabíjení lidí, zvířat, ničení a plenění přírody.
Odkud ty víš, jakou kdo má v sobě růži? Jsi si jistý, že ta tvoje v tobě kvete?
Nerozumím lidem, kteří vidí dobro jen v sobě. Tohle jsem ti chtěla říct závěrem roku.
Snad Nový rok to zlomí a bude líp. Přeju klid a pohodu.

Janovi (Jana F., 30. 12. 2007 21:06)

Jako že ho máš v duši? Víš, to se mi nechce vysvětlovat, co pro mě znamená vánoční stromek. Ty ho nemáš ani jako krásnou vzpomínku na dětství? Je to přece magie, jedna z nejkrásnějších, jaká existuje.

Janě (Jan, 30. 12. 2007 20:54)

"Můj" stromek nenajdeš v květináči...;-)

Janě (Jan, 30. 12. 2007 18:52)

Je to opravdu tak malý nárok..?Tak co kdybys začla třeba tím?A v okamžiku když se rozhodneš jít po cestě práce na sobě,je tvé teď opravdové,v tom samém okamžiku jsi pro mne skutečná...

Janovi (Saty, 30. 12. 2007 18:41)

Lidskej svět se mi nelíbí ani trochu Jane a k tomu lámání mrtvých stonků a zašlapávání
do země je potřeba odvaha a být i nemilosrdný, protože nikdy nmůžeš vědět, že je opravdu
mrtvý, že nevyraší stonek s krásnou růží co nevadne. Nejsi ani trochu nasládlej,
ani sentimentámlní, zajímavý, je to poprvý kdy ti rozumím, kdy vím že aby bylo líp,
musí to předtím bolet.

Janovi (Jana F., 30. 12. 2007 17:47)

To máš dost malé nároky na opravdového člověka. Já bych řekla spíš ten, kdo je silný a za nikoho se neschovává, když chce uhodit.

Janě (Jan, 30. 12. 2007 17:12)

Třeba ten kdo nezabije stromek kvůli hloupý tradici...?

pro Vás (Sedy, 30. 12. 2007 16:20)

Do nového roku mnoho štěstí, optimizmu,lásky a pamatujte si jedno. Nedělejte z ničeho vědu. Zde máte ode mne jednu antipohádku. Proč anti ? Když exiztuje antihmota...užijte si Silvestra a vše přečkejte ve zdraví!
Antipohádka o Kozinovi.

Do roka a do dne, řekl Kozina a omdlel. Leží tam v oboře , nožky má nahoře a čeká až si do něj někdo kopne. Doparoma Kozino, jak se budeš dlouho válet ve svých výkalech?! Kdo se má na to dívat ? Hlavu vzhůru a nedělej , že jsi omdlel! Stejně svůj osud nemineš! Hezky se mi podívej do očí a pojďme si spolu zatančit. Bude to náš poslední tanec, poslední tanec na rozloučenou. Čekáš co mám za lubem? Přece krok sem , krok tam, krok sem , krok tam a stále hezky dokola. Že je smrt potvora? Na to se teď nedívej, hrdino. A přestaň už chlastat, říkal jsem ti hlídat a ne pozvracet každý hraniční patník ! Konečně nastal okamžik, aby se z nás dvou jeden znemožnil. Dám ti poslední šanci, skoč do rybníka a pořádně se umej .Že neumíš plavat? Koho to zajímá? Osudová chvíle mění pověsti. Namočený je v tom Hastrman ! Že je v tom nevinně ? Koho to zajímá ? Že mě to už nenapadlo tenkrát, mohl jsem si užívat života v nebíčku..... Co z toho plyne za poučení ?: Dej přednost vždy vodě před jekotem dějin , užívej si života a když potkáš nějakou kozu, radši se jí velkým oblokem vyhni. Co kdyby!

kdo je opravdovej? (Jana F., 30. 12. 2007 16:15)

Tak třeba Meresjevovi neuschne růže :-))?
Ne, vážně, kdo je opravdovej člověk? Znáte někoho takového? To by mě opravdu zajímalo.

Pro Saty (Jan, 29. 12. 2007 15:04)

Růže neuschne nikomu kdo je opravdovej...otevři oči a podívej se na tu nejbližší a pak se podívej na tu za ní a na tu za ní...otevři oči a uvidíš svět bez příkras-lidskej svět...a až pujdeš z tý smutný procházky domů,až zjistíš skutečnej stav věcí,až budeš poprvé ve svém životě opravdu plakat....staneš se ve svém srdci zahradníkem.Pak poznáš nenávist těch jejichž mrtvé stonky zlomíš a zašlapeš do země,ale jen proto aby mohli vypěstovat nové-živé a lásku těch,jejichž barevné květy snesou krásu v snítcích k tvým nohám jako dík za to že si to tu nevzdal...fuj-takhle nasládlej už jsem nebyl ani nepamatuju,ale co,třeba to tak v tuhle chvíli má bejt..

Janovi (Saty, 29. 12. 2007 12:30)

Růže ti neuschne, když se jí dotýkáš srdcem a ne rukou. Hezkej Novej rok.:)

Pro Saty (Jan, 28. 12. 2007 18:59)

Vlastně už se nějaký čas snažim nechávat lidi divit se jak to že jim pod rukama usychaj růže...ale moc mi to nejde...nekaž si se mnou svátky,až budeš připravená,obdržíš vše co je ti třeba...

Pro Saty (Jan, 28. 12. 2007 18:58)

Vlastně už se nějaký čas snažim nechávat lidi divit se jak to že jim pod rukama usychaj růže...ale moc mi to nejde...nekaž si se mnou svátky,až budeš připravená,obdržíš vše co je ti třeba...

Janovi (Saty, 27. 12. 2007 00:47)

Co s tím? Budu se snažit respektovat myšlenky druhého i když s nimi nesouhlasím ale rozumím jim...a nebo mlčet, když jim nerozumím, protože vysvětlení se mi stejně nedostane. Vlastně už se nějaký čas o tohle snažím.

Pro Sedy (Leviathan, 22. 12. 2007 21:14)

Gratuluji,fakt,docela dobré jsou ty pohádky,moc se mi líbili,bez jakékoli ironie.Je v nich vtip,nejsou dlouhé,a dobrá pointa.

Pro Saty (Jan, 22. 12. 2007 17:04)

Obávám se že mladší rozhodně nejsem...jen mi nerozumíš-jako já tobě

Janovi (Saty, 22. 12. 2007 12:07)

Nerozumíš Achnate, když někdo odpoví stejným stylem jako ty, je to nevkus a ironie? To co jsem napsala je jen krátké sdělení, které tě neuráží a ani není ironické a je v řeči, která existuje. Jsi mladší než já, to je pravda. Já nevidím problém v tom bavit se s lidma kteří jsou starší, nebo mladší, problém je jestli se s nima dá mluvit, nebo ne.
K tomu srdci ti řeknu, že kdo má dobrý srdce, nemá lehkej život, protože ho hodněkrát bolí a hodně věcí se ho dotýká. Tak, jako je mi líto, že jsi napsal to o srdci z kamene.

Pro Saty (Jan, 21. 12. 2007 23:10)

Odpověď je na snadě Satymko-jo jasně že je dobrý mít velký srdce,je taky ale velký mít dobrý srdce.Rozumím tomu co jsi napsala,i když jen jako nevkusnou ironii,takže-neni špatný mít srdce z kamene-z ptačí perspektivy-neboť i to patří k vývoji...jen cesta se protáhne,ale jak vím že nejsi prostě jen jedna z mladších?Vim-jsi...

Sedymu (Jan, 21. 12. 2007 23:01)

Vim proč se mi to dost líbí..

pro Sedy (Saty, 21. 12. 2007 19:35)

Nevim proč, ale hrozně se mi to líbí...:-DDD

pro Vás (Sedy, 21. 12. 2007 19:07)

Vánoční pohádka o Jankovi.

Dávno v dobách, kdy svět ještě neznal Ježíška a vánoce jakbysmet, žil v jedné chatrči plné zpěvu a ratolestí uhlíř jménem Janko. Byl velice moudrý, v širokém okolí nebylo nikoho, kdo by ho mohl prekabátit. Dlouhá léta si lidé k němu chodili pro rady, někdy i jen pro dobré slovo, na které Janko nebyl skoupý. Dnem i nocí dával slovo nejmoudřejší i s čertem, který mu udržoval oheň doutnavý, aby práci kterou Janko uhlíř vykonal, nikdo nezmařil. Čert se staral o oheň, Janko se staral aby bylo co pálit a aby bylo v chaloupce vždy dost jídla pro všechny. Z hor od pastýřů dobrého sýra nosil. I jednou vyrazil na cestu do vrchů za pastýři. Do mošničky na cestu přidal vreckový nožík. Blázen ten, kdo by bez nože riskoval, že cestou neodkrojí dobrého chleba a sýra mravenečkům a všem možným skřítkům. Tenkrát, těsně před zimním slunovratem, Janko jako na potvoru zabloudil. Les byl hustý, stromy byly vysoké, vzrostlé borovice a háje dubů vládly s hrdostí tehdejších mravů. Nebylo slova, které by v té moudrosti lesů nedostalo odpovědi. „Bloudím“, zvolal Janko o pomoc. Ozvěna mu odpověděla „loudíííím“...Janko odpověděl, neloudím , do chaloupky pospíchám....ozvěna odpověděla „ostýchááám“. Ale kdeže ostýchám, za ženou a dětmi hledám cestičku! A les odpověděl „ píííísničkůůů“..... A tak Janko vzal nožík, z větvičky vyřezal píšťalu a začal pískat na lesy a kupodivu, les se mu již neozval. „Písky , pííísk,písky, pííísk“, popěvek z píšťalky zaslechl jeden z ptáčků schovaný v korunách stromů. Za chvíli svým radostným zpěvem doprovodil Janka až na cestičku vedoucí k chaloupce, k jeho milovaným dětem. Cestou Janko nezapomínal ani na mravenečky, drobky chleba a sýra trousil víc než jindy. Za trochu rady se musí platit, to už platilo od pradávna.

pro Vás (Sedy, 21. 12. 2007 19:06)

S večerem než bys řekl „švec“, byl Janko doma u svých hladovějících ratolestí. Vůně sýra a vůně bylin se linula chaloupkou, jak nejkrásnější písnička. Ale jen kdyby nebylo čerta !
Ta potvůrka chlupatá naschvál, snad žárlil že neumí zpívat, přidusil oheň víc, než bylo zapotřebí. A bylo po vůni mateřídoušky, slzy z čpícího kouře se dětem valily po tvářích jak zmoklé saze. Dáme i čertu , ať se nezlobí, že jsme na něj z radosti zapomněli, řekl Janko. Chci celý valoun sýra, jinak se zle odměním ! Trval na svém čertík. Janko znal nejen sílu slov lesa, ale i sílu slov čerta. Dal proto čertu celý valoun, nenasyta....děcka ulehla popotahujíc moldánky, bez radosti a bez pohádky. Co se dalo dělat ?
„Dobré ráno, vstávat holoto“, ještě se jim ráno čert posmíval, jako by se nechumelilo. Když ale děcka uviděly na stole valoun sýra, trochu tmavšího než byl ten jejich včera, skočily na ten jeho chlupatý kožich a pořádně vyčinily jeho bleškám. Voňavý, dobronzova vyuzený sýr voněl stejně krásně jako chléb i čaj z mateřídoušky. Všichni usedli ke stolu a smáli se , že život s čertem je těžký, ale život bez čerta by byl jak prázdná truhla. Takovou pochoutku by si přece nenechaly ujít. A od té doby se v horách všichni dělili nejen se zvířátky, skřítky ale i s těmi černými potvůrkami. Pro chamtivce z toho plynulo poučení, vyhýbat se velkým obloukem lesům a horám. Když je čert ale nachytal jak se pokradmu prodírají lesem, jak chtějí ukrást z moudrosti věků, bylo slyšet křik zoufalců až za desatero horami. Na křik chamtivců „kdo můžeš, utíkej“, moudrý les odpovídal pouhé „ej,ejj,ejjj. Že nakonec chamtivci skončili hluboko v lesích bez pomoci, nikdo nepochyboval.. Od té doby všechny písničky ve všech chaloupkách začínaly a končily popěvkem „ ej , aby nikdo nezapomněl, že na světě je čert, který není nezvaný hostem. A co z toho plyne v dnešní době za poučení : to samé, kdo se čerta bojí , ......................... : éééjjjjjjjjjjj., utíkej,.........ale máš to marný!

Janovi (Saty, 21. 12. 2007 18:49)

Až mi odpovíš na toto, odpovím ti na tvoje otázky. Prosím, abys k tomu nepřistupoval povrchně.
Anliryiorum sen saka yapiorsun bu hic akli degil. (neplést s debil, opravdu je tam degil)
Ta slova nejsou ani náhodně vytvořená, ani náhodně poskládaná.

Pro Saty (Jan, 21. 12. 2007 16:18)

A kolikrát už sis ji že zpřečetla?...nerad bych tě podcenil.Proč píšeš ježíška s velkym J,když máš za to že něco nosí?K čemu je archiv,když chybí teď?Proč se hněváš víc na jednoho než na druhého?Protože správný bahno sedí u dna?Proč ne,když je všechno stejně jinak?

Janovi (Saty, 21. 12. 2007 15:53)

Neobviňuj mě z povrchnosti a nepodceňuj mě. Čtu si jí znovu a znovu, abych si jí
zapamatovala, zachytila ji celou a mohla pak vyprávět svejm dětem. Mám ale výhodu
proti tobě, když budu cítit potřebu si ji připomenout, nalistuju v archivu
a oživím si to. Tvoje přání je i mým přáním, žij, směj se,
zvracej = to poslední prosím jinam a nezlob, nebo ti Ježíšek nic nepřinese.

Janě (Jan, 21. 12. 2007 15:30)

Jo,i o vás to trochu je,vlastně o všem.Kdybys to slyšela v originále,byla bys nadšená jako já...takhle to,jak vidim,spíš rozčiluje než těší.Jako já...jsem už pozvyklý.Udělej si hezký svátky paní Jano,ahoj Jan

Pro Saty (Jan, 21. 12. 2007 15:23)

Ani nevíš kolik dalo práce to dát takhle dohromady-takhle smysluplně..tomu člověku co mi jí vyprávěl bylo zle rozumět,ale uprosil jsem ho a vyprávěl to znovu a znovu,dokud jsem to nezachytil celé.Strávili jsme nad tím spoustu času.Ta slova nejsou ani náhodně vytvořená,ani náhodně poskládaná..mrzí mně ta povrchnost s jakou k tomu přistupuješ,je-li ta pohádka nehezká(byť jen proto že s ní jinak naložit nedokážeš),pak ten přístup k ní a vůbec k čemukoliv ode mne je zas odrazem duše tvé..zvracej,směj se=žij..

teda... (Jana F., 21. 12. 2007 13:53)

To je o nás, ne :-)))?

Janovi (Saty, 21. 12. 2007 11:45)

Krutě se mýlíš, nezvracím ani se nesměju, snad možná nepatrný úsměv, protože to co píšeš je odrazem tvé duše. Nemůžu upřít, že ten konec mě zaujal, jen bych navrhovala změnu, aby to mělo aspoň pointu, místo "arrrava´tojanelo phe!!" vložit "ajatoláh džíhád phe..csss tralala!!!
Po zásluze hezkej den všem s otevřenou hlavou. (ne sekerou) hehe

Pro Saty (Jan, 21. 12. 2007 05:04)

Moje duše se usmívá,ba co víc-chechtá se..co ta tvoje?Vyndej ten prst z krku,zřejmě sis pohádku nepřečetla až dokonce-nejni to zas až takovej mišmaš bludů,jak by se na první pohled mohlo zdát...Po zásluze hezkej den všem s otevřenym srdcem

Janovi (Saty, 20. 12. 2007 23:46)

Děkujeme za to, že jsi nám dal nahlédnout do hlubin tvojí duše. Nemuselo to sice být tak hluboko, protože já tu tvojí hloubku poznala na první pohled, ale zase je to dobrý, že to teď poznali všichni. Musím ti říct, piš dál, máš nadání. Moje kritika na pohádku:
Hravoooo!!
Lidiufuj brekenze hájáto hůůůůl,
bajonikl pijuchčju bátasi fůůůůl!!
Culifrnda breke hajata
one kulometr ratata!!!!

Tak tady je ten nářez (Jan, 20. 12. 2007 23:12)

Omluva všem co jí chtěli slyšet hned jak dopsali,zaneprázdněnost může za to nekonečně vyčerpávající čekání...ale nyní přišla ta chvíle,tak pojďme..Je o jednom kouzelníkovi,kterej dokázal zlaťák proměnit v zaječí bobek,ale nazpátek už ne a proto ho uvařili v hrnci a hromadně pozřeli....Tak hezké čtení přeju:Alá-li jaľha-aľha,alá-li joľho-oľho,alá-li joľho-oľho,alá-li jaľha-aľha!Hmun,hmdos,hmtres,hmquatro..Oľhoaj,oľhoaj,oľhoaj,oľhoaj,oľhoaj,oľhoaj,oľhoaj,oľhoaj-r'reee!Befongagalobalogobela?Befongagalobalogobela!Fubungabolakobokáta?Fubungabolakobokáta!Malokagalakobobonga?Malokagalakobobonga!Fabelagaradšibibokáta..bola!!Hmun,hmdos,hmtres,hmquatro..Áhoaj!Áhoaj!Áhoaj!Áhoaj!Áhoaj!Áhoaj!Áhoaj!Áhoaj!!Soutukašon's obi jat mi jon',soutukašon's obi jat mi jon',soutukašon's obi jat mi jon',soutukašon's obi jat mi jon'!Helou´n abd´du taun,helou´n dan´je taun,helou´n nidje tau´n,helou´n bring´ a tau´n.Helou,helou,helou,helou,helou,helou-heah..hatamahatatahatamahatatata!Babulaka´ata-phe-bola?Bola!!Ha ha ha hatamahatattahatamahata-hat-hat-hat-hatama-dži-džip-džip´-džip´a.Alálijal´ha,alálijal´ha,alálijal´ha,alálijal´ha,alálijal´ha,alálijal´ha,alálijal´ha,alálijal´ha.Ubehho-huben´ho-uben´ho-hubeňour!!Hadži-a-ha-hadži-phe!Halou ab´dutaun-phe!Halou´dan´jetaun phe!Halou nid´jetaun-phe!Halou bring´taun-phe!!Helou,helou,helou,helou...arrrava´tojanelo phe!!Ale

Janovi (Radek, 20. 12. 2007 05:45)

Mám rád pohádky,nejen ty se šťastným koncem.Pokud někdo někoho odsoudí,odsoudí i zároveň sebe.Klidně piš,jestli chceš.Ahoj.

Janovi (Sedy, 19. 12. 2007 22:25)

Janko píš, já tě určitě neodsúdím !

pro Saty (Sedy, 19. 12. 2007 22:22)

To je fakt úžasná pohádka, na tu je snad kůže škoda.Jednu krátkou, úplně nejkratší židovskou - (tu jsem nevymyslel),možná je to "top" vtip? Říká žid: "platim"!A co říká ta moje kočka : Lepší pořádnej holub na střeše , jak deset vrabčáků v hrsti!

pro Sedy (Saty, 19. 12. 2007 20:56)

Houby víš jak to tu funguje. Každej si může napsat co chce, ale musí počítat s tím, že ne každýmu se to bude líbit a zákonitě reakce na to jsou různý.
Jestli máš nějakou pohádku, která se sem hodí, tak ji sem dej a počítej, že jdeš s kůží na trh.:-DD Jo a Jan už nám pohádku napsal 14. 12. 2007 23:28

Monika (sedy, 19. 12. 2007 15:39)

Bandy mu jí neodsouhlasil.Tak už konečně vím, jak to tady funguje....! Nějakou vám napíšu, to bude ale dílo ! Bez cenzury

Janovi (Monika, 18. 12. 2007 11:28)

Vyříkání si potřebného-není odsouzení, kde máš, sakra, tu pohádku?

chceme :-)) (Jana F., 15. 12. 2007 13:19)

Víš dobře, že chceme, tak tady nedělej takový průzkum veřejného mínění :-)).

Janovi (Bandy, 15. 12. 2007 12:54)

bandy.bandy@seznam.cz

Janovi (Saty, 15. 12. 2007 00:28)

Mnooo...s tím odsuzováním. Nebylo to náhodou obráceně? Co jsem ti chtěla říct za mě: budu ráda když sem tu pohádku napíšeš. Zatím se v tobě nevyznám, možná že tohle mě pomůže pochopit.

chcete? (Jan, 14. 12. 2007 23:28)

Já..já bych Vám chtěl taky napsat jednu pohádku.Přiznám se rovnou,že to nejni mé vlastní dílko-zaslechl jsem ji poprvé tak před desíti lety,ale moc se mi zalíbila a už se nemůžu dočkat až jí jednou budu vyprávět svým potomkům.Očividně jí napsal člověk zralý,s velkým a otevřeným srdcem,ježto se nevzdal křídel,na druhou stranu však stál s nohama pevně na zemi.Ale to už bude ostatně na Vašem posouzení...Sama pohádka v sobě ukrývá spousty ponaučení(ta nejcenější jak už to tak bývá až na konci)...hlavně-proč Vám ji chci napsat-svym způsobem je totiž tak trošku i o mě...Tákžéééé otázka zní:Najde se tu mezi Váma alespoň jeden,kterej mne ještě neodsoudil a kterej by si mě chtěl zposlechnout-pro koho bych to mohl napsat?

Kratší mám radši (Bandy, 14. 12. 2007 17:57)

Vdávala se Koruna. Ten její nebyl nic moc. A měli dítě. Nepobralo ani krásy ani rozumu. A jak šla Koruna životem a tahala za sebou ty dvě nuly, stala se z ni Stokoruna.
A nenapadlo ji zbohatnout. Dva blbci mi stačí,říkala. Třetího ani za tisíc.

Pro Vás (Sedy, 12. 12. 2007 17:39)

Už jsem si říkal,že bych měl dát pauzu,ale ještě to vydržte.Myšlenka cestování časem je asi starší,než si můžeme představit.Proč mi vyšel zrovna rok 2008 nevím, měl jsem tam i fragmenty času +2105 a -2105.(před Kristem).Ve vší skromnosti by to zase nemuselo být špatné znát jak dopadnou naši na Euru. Přiznám, že rád zatipuju.Jak ti dnes někdo uvěří,žes „tam“byla? Dovedeš si představit ty reakce? Takhle vsadíš, protože víš, a s nikým nemusíš diskutovat. Když pominu tuhle drzost,může se zdát,že rok 2007 je už u konce.Zbývá 19 dní.Víš komický je,že jsem přesvědčený, že se to podaří ještě letos! Místo jsem našel,způsob tuším,den a čas odvozuji. 22.k ránu je čas zimního slunovratu,Měsíc je 2 dny před úplňkem.Jeden takový čas jsem už měl jak na dlani,ale tenkrát jsem dostal prostě strach.Neměl jsem na to.Klika ale je,že slunovrat není na vánoce,to by mě doma už asi vyměnili.Téma myšlenky bude určitě super na svátky,teď když dovolíte šoupnu tři články z Housky o myšlence k Einsteinovi.Možná potom bude „idea“myšlenky jasnější.Ale říkám, nedělejme z toho vědu,když to nevyjde, nic se neděje.

Sedy (radek (dragon), 11. 12. 2007 23:43)

Je dobře,že jsi tady a zrovna teď.Nevím,co více říci.Děkuji a těším se na další "pohádky".

pro Sedy (Saty, 11. 12. 2007 23:35)

Hrubky nevidíme. Při napsání tolika slov se jich dopustí prakticky každej. Cestování v čase...nedal sis jednoduchej úkol, ale jestli ti to pomůže, tak ode dneška na to nejsi sám. My všichni co jsme tady, profesoři, učitelé, čarodějové i čarodějky, kluci i holky ti budem fandit a držet palce. To by v tom byl čert, aby se to nepovedlo!!:-D

Pro Vás (Sedy, 11. 12. 2007 19:04)

Za tu hroznou hrubku si dávám 5.....fakt jako prv
náček

pro Všechny (Sedy, 11. 12. 2007 18:39)

Zda jsem to vymyslel? Ne. Nevymyslel.Mám jeden jediný cíl,dokázat, že cestování v čase není utopie.Začal jsem jako prvňáček u pohádek. Naslouchat s úctou hlasům, a i když je slovník slov omezený, domluva s těmi co žili, je možná.Ale nedělejme z toho vědu, já s tím denně žiju a je to dobrý. A že je v tom ženství? Asi ano, matka příroda je žena a mi jsme její součástí....a jinak moc díky, je mi s Váma fajn.

Sedy (radek (dragon), 11. 12. 2007 12:02)

Všechny pohádky mají hloubku.Chtěl jsem napsat že nejsi ani žena ani muž..Ale ženský prvek v sobě rozhodně nezapřeš....Moooc krásně napsané..dííík

Sedy (d.a.sha, 11. 12. 2007 07:32)

moc hezké...:-)

pro Sedy (Saty, 11. 12. 2007 00:54)

Opravdu hezká pohádka. To si vymyslel ty? Věřím tomu, že se najdou lidi, kteří uvěří že se tak opravdu stalo a už jim to nevymluvíš.

pro Sedy (Hemenex, 10. 12. 2007 20:24)

Ta zimní pohádka se mi moc líbila ... vážně

nejen pro Saty (Sedy, 10. 12. 2007 17:33)


Zimní pohádka

V jedné vesničce žil malý chlapec, jmenoval se Ježíš. Stačilo, aby trochu vyrostl a už musel do světa. Zde potkal dvanáct apoštolů, kteří ho měli moc rádi. Natolik si ho oblíbili, že ho za vlastního přijali. Když apoštolové odcházeli za svými povinnostmi, zůstával Ježíš doma sám. Když jednoho dne apoštolové přišli domu z cest, Ježíše nebylo. Začali ho hledat, ale nebylo ho, ani v okolí nebylo jediné stopy. Dny utíkaly a naděje, že Ježíš žije, se pomalu vytrácela. Když tu přiletěla bílá holubice a apoštolům sedla na zápraží. Nezalekla se ani vrznutí okenice, jak ji bratři otvírali se svou zvědavostí. Holubice seděla a jen se smutně dívala do výšky, nad stromy. Zahleděl se tím směrem i jeden z apoštolů a mezi větvemi spatřil Ježíše. Seděl na větvi a díval se na oblohu. Apoštolové nechápali jeho chování a tak dva za ním vylezli. Ježíš je ale nevnímal a stále sledoval nebesa. Kdes byl, měli jsme o tebe strach! Žádné odpovědi se nedočkali a ani Ježíše z větve nedostali. Co budeme dělat, radili se dole. Holubice náhle promluvila: Poleťte za mnou! Udiveně, že holubice mluví, odpověděli: Jak máme letět, když nemáme křídla? Nemáte, ale věřte, že je máte. Já také nemluvila a věřila jsem, že promluvím. A vidíte, mluvím. Dívali se apoštolové po sobě, zda jim křídel nenaroste, a světe div se , nenarostla ! Kde je Ježíš, již na větvi není? V oblacích lítá a křídel nemá! Dva z nich opět vylezli na větev a věřili, že vzletí. První se pustil a na zem spadl, druhý ho za chvíli následoval. Hlava je bolela, jak přemýšleli. Ježíš kolem nich lítal jak pták a jen si pípal. Že řeč ztratil a ptáku řeč dal, a ten na výměnu darem létat dal ?
A tak mlčeli a v tichu čekali. A dny utíkaly. Apoštolům už zobák málem narostl, ale křídla ani pírko. Je třeba nový nápad, promluvil z nich jeden. Natáhneme sítí, křídel z pochytaných ptáků si vezmeme. Úžasný nápad se všem zalíbil. Nebylo na obloze ptáčka, za to peří kolem chaloupky přibývalo. Nedalo se projít po cestičce, jak sněhem zavátá se cestička zdála. Tu přišel vánek a peříčka odletěla a zase jich nebylo. Jen ptáčků, co po zemi chodilo, přibývalo. Cest bylo pro všechny dost, ale žádná do nebe nevede, stěžovali si ptáčkové navzájem. Apoštolům také za trest něco provedeme. Svážeme jim zobáčky tkaničky u bot, ať nemůžou chodit, když mi nemůžeme létat. A jak si usmysleli, tak provedli. Uzle rozvázat nešly, na tom si ptáčkové dali záležet. Byl to úděsný pohled na nehybné apoštoly a nelétající ptáčky. Když nám svázali bot, my jim zobáčků ulámeme, ať si nemohou ani pípnout. A tak učinili. Ani jeden ptáček neměl nejen peří, ale ani zobáček. Apoštolové s uspokojením utrpení ptáčků sledovali, když v tom Ježíš přiletěl. Bratří, co se tu stalo? Nikdo již ani neodpověděl, jakoby jim zobáky upadli.
Ježíš ptáčky posbíral a na větve je usadil. Potom si vedle nich sedl a po chvíli se všichni vznesli do nebes. Pán Bůh si je k sobě vzal, když jejich utrpení sledoval. Na nebi jim dal nové peří, nových zobáčků nalepil. Když se snesli na zem kolem chaloupky, apoštolům bylo do pláče. Bot si rozvázali, ale létat nemohli. Zavolali Ježíše, jak že to udělal? Věřte v Boha a vzlet je jak nicota. Věřte – a vzlétnete do oblak!

pro Saty (Sedy, 10. 12. 2007 17:31)

Pohádka o Honzovi. Žil Honzík s babičkou a dědou v malé chaloupce na kraji lesa. Jen se ráno probudil, byla Honzíka plná chaloupka. Babička si s dědou ráda přispala a jak říkala, kohouta měla ráda na plotě, ale až v poledne, když se rozhlížel po dvorku, kam se mu slepice zatoulaly. Ráno jeho kokrhání oznamovalo příchod nového dne, kam ale pospíchat, když kolem chaloupky byl hluboký les a široko daleko nebylo jediného človíčka. Jen polesný se sem tam zastavil, dobrou polévku od babičky ochutnal a s dědou se podělil o starostlivost nad lesem , který obhospodařoval. Bylo krásné ráno, přicházel den krásnější všech předchozích, a s ním i po cestě náš pan polesný. Byl zamračený, protože vítr mu povalil v lese několik borovic. Bylo třeba udělat v lese pořádek. Děda byl ale přec jen stár, a tak se Honzík nabídl, že sám v lese pořádek udělá. Babička dala Honzíkovi do uzlíčku krajíc chleba a dvě hrušky, děda přidal pár rad a už Honzík s hajným pospíchal na druhý kraj lesa. Cestou si povídali o zvířátkách která v lese žila, a která Honzík jak tě živ neviděl. O tom jak houkají nocí sovy, jak krahujec vyvádí své malé děti, jak netopýr létá tmou aniž by o větev zavadil, jak studánka otevírá za svitu měsíce náruč obloze, jak zvířátka ráda pijí vodu plnou hvězd až po okraj, a jak je možné, že měsíc plave po vodě. Po čase došli k místu, kde bylo polámaných stromků. Polámané byli ale jen proto, že z vysoké borovice se ulomila špice a pod sebou udělala paseku, jak paní vichřice. Honzík nelenil, s radostí se dal do díla a zvláště když zjistil, že když odvalí pár spadlých větví, malé stromky se napřímí a míří opět do výšky, k nebi. S panem hajným se po chvíli pozdravil a slíbil, že neodejde dříve, dokud kolem stromků vše nepoklidí. Na nic nemyslel, jen si pobrukoval a těšil se na dobrou kaši, kterou mu babička určitě k večeři nachystá. Okolo něj se ale začal probouzet les, začalo se pomalu stmívat. Zvuky, o kterých mu pan hajný vykládal, připomínaly všechno možné, jen ne malá zvířátka. A tak Honzík nelenil a pospíchal k babičce a dědovi do chaloupky. Cestu, kterou šel, mu křížily cesty jiných cest a cestiček až nevěděl jestli jde tam a nebo sem. Nohy bolely čím dál více až usedl na pařez a podle vůně pořezaného dřeva poznal, že je tam, kde celý den pracoval.

nejen pro Saty (Sedy, 10. 12. 2007 17:30)

Byl zoufalý, ne že by nebyl odvážný, to zase ne, ale přec strašidel se obával. Schoulil se pod pařez a myslel na dědu, přec jenom dědy se obávat nemusel.U dědy mu bylo vždy bezpečno. Zavřel oči, ale stokrát je otevřel a usnout ani náhodou nešlo. Že by se raději po louce procházel? To by nemuselo být zlé. Povstal na pravou nohu, pro štěstí, a větvička praskla, jak když strom po pořezání spadne. Honzík znova ulehne na trávníček a zašimrá ho stéblo do nosu. Kýchne a je tu ozvěna! Zvuk, jak hrom ho vyděsí. A co bude následovat? Odpovědi všech probuzených spáčů! Jeden se ale bojí druhého, a tak po chvilce se ticho opět rozprostře po lese. Zalehne a ani se nehne. Nedá zase příčinu, aby se před zvířátky zesměšnil. Honzík ani nedýchá. A přec všichni nespí! Kdo dupe jak medvěd? Hajný něco o medvídkovi povídal, že jednou za sto let se v hlubokých lesích probouzí. Ale proč, proč právě teď? A dupot se blíží a už je za pařezem. Honzík vyskočí a nohou o první větev zakopne. Několika kroky chce zabránit pádu, ale následuje pád do louže a ještě krok, a do bláta! No tak, to je moc! Celý umatlaný, nešťastný a k tomu vystrašený ulehá. Už ani vzlyk ze sebe nevydá. Dusí svůj vzlyk, když tu malý ježek proběhne. Když to takhle půjde dál, to bude hrůza hrůz a to stále ještě neusnul. Cožpak se dá usnout v mokrém a zabláceném šatu? Svršky ze sebe Honzík sundal a tentokrát na mechu si ustlal. Špičatých stébel nemá, je krásně měkoučký, je jak babiččina peřinka. Ale bohužel není zde jediným spáčem. Mraveneček se diví, kdo si to na něj lehnul? A jak těžký je! Jdi tvore aspoň o kousek vedle mne! A hádejte kam Honzíka kousne!? No, přesně tam! Honzík vyskočí, že had to určitě byl! Utíká z lesa nahý. Jen žádný špatný krok – a je tam – zase louže, bláto, kupka sena, louže, bláto a hle Honzík, jak čert vypadá.
Děda s babičkou nemohou zamhouřit oka. Babička dědu kárá, proč do lesa Honzíka samotného posílal. Vždyť máme jenom jeho. Děda už ty řeči nemůže vystát, fajfka s tabákem ho nezklidní i když kouří , jak z komína. Děda přes sebe hodí kabát a pospíchá k lesu. Co se to proti němu řítí? Že by sám čert nebo dokonce satan? Upaluje zpět a v chaloupce se na závoru zamyká. Honzík přiběhne po chvíli k chaloupce a bouchá na dveře. Otevřete! Babička se vystrašeně na dědu dívá. Co se děje, dědečku? Čert si pro nás jde! Čert? Od kdy jsou dědo čerti, co jsi se pomátl na rozumu? A sama jde a závoru na dveřích odsune. Otevře dveře a Honzík jí do náruče skáče, u ní vždy ochrany přec našel! Babička se té stvůry zalekne a běží do komůrky. Děda popadne hůl, a strašidlo či co to je, v předsínce jednou ranou umlká.
Ráno se pomalu blíží. Sluneční paprsek rozluští nejedno tajemství. Z komůrky se hlas ozývá, hlas našeho Honzíka to přec je! Jak jsme staří, tak jsme hloupí. Otevři přec, Honzík ne jak čert, ale jak prasátko na podlaze schoulen leží. Babička nevěří vlastním očím. Což jsme se všichni pomátli? Pomohou Honzíkovi na nohy, opláchnou ho vlažnou vodou z hrnce, co babička vodu postavila na brambory, uvaří kávu z pražených pšeničních zrn a již v klidu si vypráví a vypráví. Nechápou, co přihodilo tu smršť náhod, která mohla skončit daleko větší boulí, než ta, která teď hlavu Honzíka zdobí.

pro Saty (Sedy, 10. 12. 2007 17:25)

Když pohádky,tak pohádky.Možná v tom má prsty relativita, možná něco jinýho? Ale duchy nevyvolávám . Mám tu jednu od Boženy Němcové a druhou od Andersena.Jen je budu muset trochu poskládat, aby se sem vešly.Berte to jako cestování myšlenky časem. Nic nejde najednou, můžeme klidně začít od pohádek.

pro Katy (od čaroděje, 05. 12. 2007 19:07)


Ahoj.Zeptej se kněze a ten ti poví že dobrý je tady od toho aby vše vydržel,ale zlý je tady proto aby se napravil.
Víš právě proto že jsi hodná až moc tak se ti zdá křivda o to větší,pokud se z tebe stane potvora už tě toto nebude vůbec tísnit a tak je to se vším.
Pokud jsi prožila něco jako potkání se s něčím co není na této planetě doma tak máš pravdu,ono je to zvláštní.
Pokud jsi pochopila že to potkané tě ovlivnilo tak máš také pravdu,je člověk na to náchylný a opičí se,pokud mu to přinese prospěch,tak už jsme pokažený.
A ted si uvědom že náš vzorek tu žije už moc dlouho a jsme výběhový typ,na naše místo brzo přijdou jiné bytosti daloko dokonalejší.
Poslední,proč přemýšlíš vzít si život,vždyt život se svou ruznobarevností a nelogikou je nádherný,stane se že tě ublíýí ale na druhou stranu,neseš si sama kus viny protože jsi to přivolala,tak dlouho o tom mluvíš až se to stane.
Zapomen na to a ber život z tý druhý strany tam je plno zeleně a vody.
Svítí tam slunce a lidi tě nezlobí.
Vše,.AHOJ ČARODĚJ

Dobře, že nevíme (Katy, 04. 12. 2007 12:39)

Ahoj. Je dobře, že nevíme jistě, zda je život po životě, bylo by ještě víc sebevrahů a lidé by utíkali do nového. Zažila jsem zvláštní věci, co mě nutí věřit v něco, že je, ale proč se co děje, proč dobré lidi stíhá smůla a zlé se vyvalují nahoře (jen obecně bráno) to nevím a asi to neví nikdo. Bylo mi hodněkrát zle, chtěla jsem utéct, ale v jedno co věřím urřitě, je že by to bylo špatně, že vzít si člověk život má jen nemocný a trpící. Zažila jsi ty sama něco zvláštního? Jestli to tu někde je tak se omoouvám, ještě jsem vše nepročetla.(www.yorkybar.estranky.cz)

Bandymu (od čaroděje, 07. 11. 2007 17:56)


Vážený pohádkáři,je nás mnoho kdo čekáme na slíbenou pohádku o panu profesorovi,pokud jí ještě píšeš tak nám dej alespon tvé prvotiny mi jsme vděční čtenáři.
Děkuji za sebe.

pro Bandy (Saty, 01. 11. 2007 12:11)

Tak sem s tím.;-))

O panu profesoru (Bandy, 16. 10. 2007 01:03)

Zdá se, že od léta zde není o čem hovořit. Je to chybný názor. Záhy se dovíte, že je o čem.

pro Hannu (Satanka, 28. 08. 2007 14:01)

Byla jsem na dovolené, proto ti odepisuji tak opožděně. Snažila jsem se ti poslat meil, ale vrátil se mi, že adresát neexistuje, neudělala jsi někde chybu? Jinak jsem moc ráda že se ti u nás líbí, klidně se zapoj mezi nás. Měj se. Saty.

Achnat (Bandy, 26. 08. 2007 00:14)

Podle mě kecáš. Tvůj projev nemá úvod, obsah ani pointu. Jen kec, kec, kec.
Máš dnes špatný den. umíš být lepší. Nechce se mi dnes vysvětlovat proč. Ale jestli Tě to zajímá, neuteču od toho.

Bandymu (Achnat, 25. 08. 2007 20:25)

Podle mě jsme podstatou jiného druhu než bytostné,mezi něž se řadí příroda...neb ono působí přímo v síle,kdežto duch má svobodnou vůli rozhodování,což mu dává možnost postavit se někdy(byť jen dočasně,neb vnitřní vývoj ho nakonec donutí změnit postoj) proti a měnit proudění...proto když vidím dokonalost přírody a všech jejich zákonů,sedám si na zadek jako si před čímkoli lidskym nikdy nesednu-to je ta pokora kterou mám na mysli,to je to nezměrno...

Achnat (Bandy, 23. 08. 2007 20:26)

Kam dál než k člověku mám dohlédnout ?

Pro Achnat (Bandy, 23. 08. 2007 20:23)

Velmi podobně jako s pokorou k člověku. Ten snad nepatří k přírodě ?
Vím, že neporučím počasí, vím, že se nedohodnu s řekou a lesu musím věřit.Musím přiznat skále mohutnost a větru moc. Musím vědět, že když nazasadím, nesklidím. Když si v revíru nenakrmím zvěř v zimě,vím, co čekat na podzim.
To jsi asi na mysli neměl. To víš, že vím. Víš, chodím po světě a musím jíst. K tomu jsou nezbytné prostředky, které přírodu ohrožují. Vydělat peníze ve fabrice, která vyrábí auto, nebo tramvaj, co mě doveze ke zdroji jídla. Musím si zásoby uložit do chladícího zařízení. A když potravu přijímám, musím i něco vylučovat. Ano, chápu, že tím zatěžuji ekoklima. Nejsem dost statečný na to, abych se vzdal ledničky, elektrického nebo plynového sporáku a lovil oštěpem. Nehodlám se vzdát rádia, televize nebo PC. Chci střechu nad hlavou, dokonce byt ve kterém se topí. Nejsem tedy dost pokorný ?
Nezapaluji les. Nevraždím tuleně a nezakládám černé skládky.V životě jsem neulovil velrybu. O co tedy tady jde. Skupina lidí blokuje Temelín. Většina z nich neví proč. Nikdo z nich neví, že bez Temelínu půjdou do ovzduší tuny škodlivých zplodin. Jen všichni přijedou auty. Všichni kouří. Pošlapou trávu a poserou okolní stráně.
Na co jsi se mě ptal ?

Bandymu (Achnat, 22. 08. 2007 23:35)

A co třeba příroda bandy-jak to máš s pokorou k ní,k dalším entitám,dohlédneš-li pouze k člověku?

Achnat (Bandy, 22. 08. 2007 17:01)

Má míra pokory sahá po míru pokory Tvé. Můj respekt vůči Tobě hraničí s Tvým respektem vůči mně. A teď si tohle všechno vynásob počtem lidí, které denně potkáváš. Je těžké najít optimální cestu. Dokonce si myslím, že nemožné. Ale vždy se o ni budu pokorně snažit.

Bandymu (Achnat, 21. 08. 2007 23:44)

A s touhle mírou pokory se smiřuješ...?Jak velký je respekt k ostatním,čím je ohraničen,kam až sahá...?

Achnat (Bandy, 21. 08. 2007 23:37)

To, že jsem pro sebe středem světa, neznamená,že nevnímám potřebu pokory. Musím respektovat, že Ty jsi středem svého světa. A nad našimi světy je, možná, něco.Náš svět.Svět lidí, kde každý je středem svého světa. A k tomu bez pokory přistoupit nelze.

Bandymu (Achnat, 21. 08. 2007 12:17)

Jasně,můžeš být pro sebe středem světa,o tom ani potom,ale jeli tomu tak,do jaké míry jseš pak schopnej brát na vědomí že tomu tak neni-do jaký míry pak můžeš bejt pokornej...

ahoj (Hanna, 21. 08. 2007 00:16)

Ahoj Satanko,
líbí se mi Tvé stránky. První ze všech těch magických. Jsou chytré. Gratuluji. A věř, že si gratulaci zasloužíš, protože Tvé odkazy jsou chytré, dávají smysl A MAJÍ DUCHA. Taky DÍKY, už jsem pomalu propadala skepsi, že zajímavé stránky o magii na netu nemám šanci najít - ty tvoje jsou mi blízké. I dobrá muzika. Ráda bych vyměnila pár slov (možná víc). Uvítám, když mi napíšeš na mail: hanalin@email.cz. Zdravím Tě a každopádně DÍKY. Hanna

achnat (bandy, 20. 08. 2007 23:58)

Je dost věcí, člověkem neovladatelných v samotném jeho životě. Rozhoduješ Ty, kdy kýchneš ? Rozhoduješ o tom, kdy budeš vyprazdňovat své vnitřnosti ? Umíš zastavit orgazmus ? Umíš nestárnout ?
To jsou otázky, které se dají považovat za střed vesmíru. Zítra budu mít hlad i žízeň. Budu si smrdět. A vnímám to stejně jako Ty, jako moje máma a moje děti. Osprchuji se. Dám si snídani a vezmu si čistou košili. V tom momentě začnu být středem světa. Není-li tomu tak, někde jsem chybil. Středem mého světa může být i "vahine"

pro Achnat (Monika, 20. 08. 2007 12:21)

Naprostej souhlas, bohužel mnoho lidí si myslí, že jsou pupkem světa.........

Pro Petra (Achnat, 18. 08. 2007 08:32)

Oprava:zkuste na člověka...
myslíte si že kromě...

Pro Petra (Achnat, 18. 08. 2007 08:29)

Nejni to přece o tom že každej človíček to vnímá jinak,zkuste se na člověka zapomenout-myslíte si se nic kromě něho nejni?Jsou tu stromy...různě starý-bez zásahu,voda která si teče kudy chce,had co spolknul slona/sorry to je odjinud/...prostě příroda-samočinně se projevující procesy-dokonalost...no a teď do toho teprve toho človíčka zasuňte..a hleďte co z toho udělal.My ani naše myšlení nejsme středem vesmíru,jsme součástí...je jedno je-li tisíc teorií,nebo miliarda,nebo víc o tom jak to tady funguje,pravda existuje nezávisle na člověku nebo na tom co si o ní myslí

Na okraj (Bandy, 31. 07. 2007 00:32)

Nějak jsem chtěl ještě něco dodat a nenašel jsem co.Tak použiju "Vratné lahve" naopak. "Tady bych byl rád"

Peťovi (Monika, 30. 07. 2007 23:25)

Musím souhlasit, protože jsem to vlastně napsala v těch třech bodech,A,B,C, ale jen zkráceně.
Polemika v podstatě byla ani ne tak o nové zkušenosti, která samozřejmě každého změní, ale o tom, jakou formou si novou, víceméně pro člověka prozatím nevysvětlitelnou věc vysvětlujeme. Jesně, že každý jinak, dle svého chápání. A jelikož je tady polemika o tajemnu, tak jsme si vyjasňovali právě to rozdílné chápání, což jsme si také nakonec ostatně vysvětlili.:-)

Petrovi (Satanka, 29. 07. 2007 10:07)

Jsi dobrej, je to napsaný tak že to musí pochopit každej. Přidávám se k Bandymu.

Petrovi (Bandy, 29. 07. 2007 09:59)

Tak to asi bude. Sám bych to nenapsal lépe.

Jak to vlastně funguje - monice (Petr, 28. 07. 2007 22:05)

Tady na světě koluje mnoho různých teorií o tom jak a co je. Jsou lidé, třeba mají prostudovánu Bibli a prostě nepřipustí jiný názor. Tomu se pak říká víra.
Ale přesto si myslím, že lidé se řídí hlavně vlastní zkušeností. Jako dítě, kterému řekneme že oheň pálí. Nevěří... pak se spálí a taky nevěří :-D... už je to zkušenost. Třeba někdo nemusí věřit na lásku, to je taky věc která se nedá nijak dokázat... ale jednou ho láska prostě potká a pak už ví...
Stejně může být člověk realista, prostě má svou životní zkušenost, vše se pro něj řídí nějakými fyzikálními zákony, tak proč by měl myslet že je to jinak?
Je to vlastně jen rozdílost zkušeností. Pokud přijde nějaká neobvyklá zkušenost, tak to člověka změní. Vlastně ani nemůže popřít sám svůj prožitek. Pokud chce, tak najde vysvětlení, které jemu sedí... ne jako důkaz pro ostatní, ale pro sebe.

Monice (Bandy, 26. 05. 2007 20:50)

Dík

Bandymu (Monika, 24. 05. 2007 23:02)

A tobě, Bandy taky děkuji za upřímnost. Prča je, že jsem se dnes ani nemohla soustředit na práci, protože když někomu nebo něčemu nerozumím, tak si s tím dost lámu hlavu a snažím se myslet jeho myšlením. A přišla jsem na jednu věc, že vlastně máš ze svého hlediska pravdu. Kapky padají dolů, pára stoupá nahoru, opilec taky spadbe na čuňu (tak se to říká na Moravě, ne?)na zem. A to vidíš. Nebo si na to šáhneš. Ale třeba na auru už ne. Tak proč bys měl vlastně věřit. Vždyť i já jsem tvrdila, že jsem nevěřící Tomáš, na co si nešáhnu, tomu nevěřím. Myslím, že lidé se dělí na tři skupiny.A)něco zvláštního zažili a hned věří v tajemno.B)něco zvláštního zažili a berou v úvahu náhodu nebo paranormální jevy.C)nic zvláštního nezažili a tudíž věří jen osvědčeným metodám. Tím zvláštním myslím něco, co si nedokážeme vysvětlit.Ne třeba předvánoční slevy:-)Já jsem B, ty C. A to neznamená že je jeden horší než ten druhý. Pokr. ve Snech a snění

pro Hemenex (Monika, 24. 05. 2007 22:48)

Já děkuju zas tobě za veškeré příspěvky, protože prostě "válíš". Jen nevím jestli mám psát Hemenexu nebo Hemenexovi, abych neučinila gramatickou chybu, tak jsem vyčůraně zvolila pro Hemenex. Šim sis, ne? :-D

Monice (Bandy, 24. 05. 2007 20:03)

Myslím, že už Ti rozumím. Omlouvám se za to, že jsem si Tě asi nesprávně zařadil. Víš, mezi ty lidi, kteří své city investují do zvířat protože lidé o ně nestojí. Promiň.
Jsi mnohem výš. Děkuji Ti za lekci.

Monice (Hemenex, 24. 05. 2007 19:49)

Smekám před Tebou, za tu holčičku a i za příspěvek v Polemice. Smekám. Hluboce ...

Monice (Satanka, 24. 05. 2007 13:37)

To s tou mentálně postiženou holčičkou je moc hezký.

Bandymu (Monika, 24. 05. 2007 10:47)

Zde na horách, majíc již řádnou smečku jsme byli uvedeni jako rarita v místním tisku a tak k nám chodily školy v přírodě. Od školky až po deváťáky. Někdy jich přišlo i padesát. Udělala jsem jim výklad dle počtu cca od půl hodiny do dvou hodin, pak byla diskuze s prohlídkou smečky. Nutno říci, že ani učitelky nechápali, že dětská smečka ani nedutla na rozdíl od jindy a napjatě poslouchala. Říkali, že něco tak krásného a poučného nezažili, protože dnešní přetechnizovaný svět udělal, že si osmileté děti spletli sousedovic krávu se slonem.
Ale co pokládám za nejkrásnější, že se mi podařilo vysekat ze závažných psychických problémů dvě pubertální děvčata. Docházeli sem asi 8 let, nejdřív za psy, potom za mnou. Dnes jsou O.K. a pro mě je to velká odměna. Takže jsou i případy a hodně -lidi versus zvířátka. Ale o terapii přes zvířátka asi víš, máš široký rejtřík znalostí. Já jsem chtěla, abys to slyšel i ode mě a nemyslel si, že lidi zatracuju. Děti a zvířata mám ráda a oni, i ti bojácnější se mnou navazují vztahy velice rychle. Dospělé si holt už vybírám, nejsou již tak bezelstní, ale to snad každý z nás. Pokud říkáš, že miluješ lidi, tvoje věc, ale já tomu moc nevěřím. Sorry. Možná, že taky jen některé. To je snad vše, co jsem ti chtěla ještě říci. A nyní už jen to tajemno.

Bandymu (Monika, 24. 05. 2007 10:31)

Milý Bandy, asi jsi měl včera hodně špatný den. Tato věta mi zazněla mírným vydíráním. A to já pudově nesnáším. Tak si dělej, co uznáš za vhodné a co si myslíš, že je pro tebe nejlepší. Totéž budu dělat já.Vždy jsem pro dvě možnosti vysvětlení jevu, kterým nerozumím. Ovce jen pro jednu. Než půjdu makat, chtěla jsem ti ještě něco napsat a to na toto téma naposledy, ať Saty nezasekáme zbytečně web.
Není pravda, že mám raději zvířata než lidi. Jen mám ke každým jiný vztah. Nechtěla jsem psát o canisterapii, aby to nevypadalo, že se vytahuju, to určitě ne. Snažím se jen nikomu neškodit (aspoň ne vědomě) ale i já mám své chyby, jako ostatně každý z nás. Když jsme měli ještě jen první 4 čuby husky a nechtěli se vzdát vody a ani je nechat někomu na hlídání, ztloukli jsme pořádný vor a vyrazili s nimi na Berounku. Bylo to náročné, ale nezapomenutelné. Tato rasa nebyla ještě známá, tak v každém kempu bylo okolo nás narváno dětmi. Jeden den dokonce stála hráz z dětí přes řeku-měli právě tématický tábor- ze severu-indiánský, a zpráva, že jedeme, se nesla před námi. Samo, že jsme zůstali. Děti měli super vedoucí a večer i druhý den byl přenádherný. Mám ještě fotky a ráda na to vzpomínám. V dalším kempu měli mentálně postiženou holčičku, která navázala vztah pouze s námi přes psy, a nikdy nezapomenu, když jsem večer hrála na kytaru, seděla mi mezi nohama, jednou rukou objímala psa a druhou mou nohu a zpívala se mnou.Po svém. Skoro jsem písničku nedokončila, protože jsem měla stažený krk. Rodiče se rozbrečeli úplně a říkali, že se jim něco podobného s malou ještě nestalo.

Satance (Monika, 24. 05. 2007 00:19)

Přímo na suchary ne, ale spíš, že akonto určité geniality není už moc místa připustit jiné možnosti.Ale to neznamená, že je zatracuju, naopak, jak jsem už psala, nikdy bych nedokázala proniknout tolik do vědy a ještě to někomu vysvětlit.

Bandymu (Monika, 24. 05. 2007 00:13)

Já jsem nikdy neřekla, že ti nevěřím, pouze, že připouštím ještě v jinou variantu! A to je rozdíl !!!Ten pokus o vstřícnost jsem pochopila a odpověděla fórem, že by ses moc nauklízel a ty ses naježil, že ti vnucuju své lásky. Víš co, vykašlem se na kakání,tohle je web o tajemnu a je jedno kdo z čeho čerpá a chce se dostat o krůček dál. Hezké sny

pro Moniku (Satanka, 24. 05. 2007 00:00)

Typuješ matematiky a fyziky jako kožené suchary?? No asi to tak ve většině případů bude, ale kdyby byl Einstein takovej suchar, nikdy by se nepustil do svých teorií a zůstal by trčet jen v naší atmosféře. Myšlenky se nemají svazovat, čím větší mají prostor, tím jsou cennější.

pro Bandy (Satanka, 23. 05. 2007 23:51)

Jasně Bandy, tam to bylo superr, zpočátku to sem tam skříplo, ale na konci jsme dospěli k závěru, že si rozumíme od začátku. Duet jak vyšitej.:-D

A jen Monice (Bandy, 23. 05. 2007 23:10)

Měl bych učit na vejšce a Ty sama mi nevěříš. Marně v tom hledám logiku. Ty se domníváš, že já bych jiné měl učit tomu, čemu Ty nevěříš. Takže,teoreticky, chceš, abych Tvé děti učil proti Tobě ?
Ty mě přece musíš potřít. Abych nákazu svých nepravd nemohl šířit dál.

Monice a Satance (Bandy, 23. 05. 2007 22:53)

Milé dámy. Jako fyzik a matematik jsem nucen vystupovat v rozhovorech s Hemenexem. Tam si myslím, je náš ring.A naše bojiště,Moniko , je jinde. My jsme spíš na poli zoologie. Mám mnohem raději lidi než zvířátka. A o tom se přem. Nebo si jen vzájemně vyprávíme o důvodech, proč si oba nemyslíme totéž. A to o tom kakání byl pokus o vstřícnost.
Satanko, sama víš, že jsme moc hezky pohovořili o poezii. I když dost trdě, někdy, přiznávám, dospěli se k dvojzpěvu.

Bandymu (Monika, 23. 05. 2007 01:01)

To jsem náhodou pochopila, jen se to nedá říci o tom,že mě přišlo divné, když jsi psal, že ti vnucuju své lásky. Já jsem jen najela na ping-pong o tvé předsíni a kakání. Nic víc, nic míň.
Máš pravdu, že každý čerpáme znalosti z toho s kým a čím žijeme a jak žijeme. Jinak to ani nejde. Aby nebylo přepejskováno, chystám se pro změnu polemizovat o telepatii. To si počteš:-D. Ale až zítra, bude to na delší lokte. Dobrou noc

Jak se probudíš (Bandy, 22. 05. 2007 19:42)

Nemíním zlehčovat Tvůj postoj, ani ho nějak zařazovat. Souhlasím s Tebou, že každý máme svoji partu.Nemám dost možností na to, abych zkoumal lidské zvyky a chování. Zvířátka tak zůstala poněkud bokem. A proto se raději vzájemně obdařím s lidma.Totéž platí o vzájemném učení.
A když jsem se zmínil o komorách a předsíních, nehovořil jsem o baráku, či usedlosti. Připisuji Tvé únavě, že jsi nepoznala, že hovořím o srdci.A tam se nemusíš stěhovat, tam jsi. Nepoznal jsem moc lidí, kteří by kolem sebe šířili dobro tak, jako Ty.
Slibuji, že o způsobu myšlení psů se již nezmíním, nebudeš-li chtít. Hezký večer

Bandymu (Monika, 22. 05. 2007 00:33)

Pochopil jsi nesprávně. Navázala jsem na tvou poslední větu o kakání v předsíni.(fór). Nemluvila jsem o stěhování. Je nám tady dobře. A taky nikomu nevnucuju své lásky. O psech píšu proto, jelikož chceme přijít na kloub věcem nevysvětlitelným a psí život je krátký, otočí se za lidský mnohokrát, stalo se mi, jak jsem už psala v min. příspěvcích i zde hodně záhadna. Že mají jen reflexy, si může myslet člověk, který mezi nimi nežil bezmála 18 let,neznal jejich zákony a chování. Musherů znám z minulosti, když jsme ještě jezdili, hodně. Ctím psí i mé soukromí, ale život s nimi je vzájemné obdarovávání se. Oni se učí od nás, my zas od nich. A dají ti hodně něčeho dávného a ryzího. To se ale musí cítit.Ty získáváš znalost z knih a od přátel-vědců a já zas z přírody a od zvířat.A tím pádem nemusím psát příspěvky á la jedna paní povídala.
Vnoučky klidně pošli, vážím si lásky každého ke každému.
O šutrech jindy, jsem celkem utahaná, jdu spát.
Hezké sny, ať jsou z minulosti, přítomnosti, či budoucnosti.

Monice (Bandy, 21. 05. 2007 23:39)

Mám předsíň. Pravou i levou. A taky komoru. Taky pravou a levou. Tam bych Ti místo našel. S těmi zvířátky to bude těžší.Nemám ani boudu ani výběh.Chci se Tě zeptat na jednu, pro mne nepochopitelnou věc. Když holka zbalí kluka, ukáže ho všem a pyšní se jim. Jen se bojí, aby ho některá nemilovala stejně jako ona. Když má holka pejsky nebo kočičky, ukáže je všem a přeje si,dokonce si to vynucuje, aby je všichni milovali stejně,jako ona.
Vůči tomu klukovi i vůči těm zvířátkům je to spravedlivé. Jen nevím, jestli taky k lidem kolem.
Zapoměl jsem dodat, že pejsci, ani kočičky mi nevadí. Já jen nechci mít rád Tvé lásky. Mám svoje.
Pošlu Ti své kluky na obrázku. Chceš ? Rok, dva a čtyři. Chceš ?
A nechci si to rozházet u Tebe.Mám přítele, mashera (je to správně ?) Miluje své psy. Říká, že pes ho má doprovázet stále. Jen ne mezi lidi. On mu do boudy taky nechodí jíst a nevodí mu tam nikoho.A je to špičkový chovatel saňových psů a velký závodník. Mám mu věřit ?
Pověz mi o šutříkách, tam jsem nepronikl. Stačí základní informace. Chytám se rychle. Pa

Bandymu (Monika, 21. 05. 2007 22:39)

Neboj, já jsem zvyklá na všelijaké postoje. Máš velkou předsíň? Mám ještě 8 pejsků a dvě kočky.:-D
Postupně odepíšu na vše, teď jsem se vrátila z výpravy za šutříky, tak musím řádně prostudovat veškerá témata, abych nepsala bláboly. (Což se zadaří i po prostudování:-D) Dobrou noc. Jo a cenu? Tu už mám - že jsi se po dlouhé době(předpokládám dle počtu příspěvků řádně dobitý), opět ozval.:-D
Taky Jirka na web bezvadně zapadl, bude veselo.:-D

Monice. (Bandy, 19. 05. 2007 23:24)

To nebyla negativní energie. To byl něčí nehlídaný pes.Asi ve snu.
Kdybys věděla jak jsem rád, že ses ozvala, řekneš si o cenu. Nazval bych ji Cenou za největší nečekané.
K tématu. Nejsem si jist, že do snů se promítá denní dění. Do snů se víc promítá prostředí, ve kterém spíš. Nereálné děje ze snů jsou promíchány ze vzpomínkami na nejbližší období , které nejde časově omezit. Možná, že kdyby nezafoukal vítr, sen by přišel na jiné téma.
No a o pejscích. Víš, oni nemají druhou signální soustavu. Nejsou tudíž schopni snít, a jejich paměť je pouze reflexivní. Oni nemají vzpomínky jako my.U nich se zkušenost projevuje jako reflex. A že ze spaní reagují, není to podnět z jejich snu. Je to vjem. My lidé nejsme schopni posoudit jejich svět. Máme oči. Pes ale vidí nosem. Ty nevíš, jaký závan pachu k němu dospěl, když zareagoval. Ale lidé milující pejsky si je personifikují. Přirovnávají jejich reakce, k reakcím lidí.Proto jsou s pejsky šťastni. Přeji to jim i jejich miláčkům. A bylo by mi smutno, kdyby se Tě můj pragmatický postoj nějak dotkl.Tvůj pejsek se s mí i vykakat v naši předsíni. Já uklidím. Moniko, miláčku.

Stalo se (Alča, 03. 05. 2007 22:12)

Mám takový divný pocit že u nás někdo je vím že mi zemřela babička kterou jsem měla ráda je to 10 let ale až ted se věci vymykají kontrole...četla jsem že se ti něco takového stalo a tak jsem si myslela jestli si o to nechceš se mnou pohovořit možná i použít do tvého blogu. není to VÝMYSL piš mi na mail alenaseb@seznam.cz

Názor na článek (Alue, 23. 04. 2007 15:40)

Tvou budoucnost sis sama určila před další inkarnací do tohoto světa. Všechno, co prožiješ, tě má něčemu naučit. - nic není náhoda. Ani to, že jsem teď narazila na tvoje stránky a pročítán je.

pro Hemenex (Monika, 07. 04. 2007 20:43)

Je to tak. Máš druhou poklonu ode mne. Tak nějak to cítím, jen jsem neuměla dané vyjádřit tak dobře, jako ty. A že vodě sakramentsky rozumím. Jako vodní znamení chci a musím. :-) Měj se hezky

pro Hemenexe (Satanka, 06. 04. 2007 18:37)

Sekám poklonu Hemenexi. To přirovnání k tekoucí vodě potoka je úžasné, není snad lepší příměr. Četla jsem, přemítala, představovala si a došla jsem k přesvědčení, že takhle nějak to opravdu musí být. Tvoje komentáře čtu velmi ráda.

O snech a vzpomínkách na budoucnost (Hemenex, 06. 04. 2007 16:59)

I já se zapojím do diskuze jak je to možná s těmi jasnovideckými sny:
Čas je jako klidná hladina rovnoměrně tekoucího potoka, každá událost je jako kamínek, který do něj hodíš a vlnky které se na této hladině tím vytvoří jsou pak na ni vzpomínky. Malý kamínek sotva rozčeří hladinu a poměrně brzy se mezi ostatními vlnkami ztratí a ty zapomeneš. Ale po velké a emotivně významnější události, se vytvoří vlny větší - vzpomínky jsou větší a jasnější a "doběhnou" i na hladině (v čase) dál, mnohem dál. Tyto, stejně jako kterékoliv jiné, vlny se šíří všemi směry, tedy i proti směru proudu potoka (času). Nemají takovou vytrvalost jako ty po proudu a "nedoběhnou" ani tak daleko (i když počáteční velikost je stejná) ale jsou tu. Proto si můžeš vzpomenout i na události, které se teprve stanou. Bohužel většinou jen když přestaneš upjatě sledovat tok "potoka času" a přestaneš jít " po proudu", např. ve spánku (víceméně každý), někdy (někdo) pomocí hypnózy, autosugesce či meditace.
V některých případech je kámen vhozený do potoka času tak velký a ta událost tak velká, že vlny vzpomínek, které vyvolá jsou tak mocné, že přehluší i všechno ostatní a ty je dokážeš detekovat i v bdělém stavu - lidé to nazvali instinktem nebo šestým smyslem.
Štouralové můžou namítnout a co ty vlny, které se šíří kolmo na směr toku času? To už je debata vhodná spíš do sekce POLEMIKA, jen prozradím, že se jedná o paralelní světy, (vyšší sféry či jak to chcete nazvat) a tak se nám někdy ve snech zdají i události, které zažil někdo jiný nebo i vy ale "na vedlejší koleji života".

srandistovi Bandymu (Monika, 02. 04. 2007 22:55)

Nic si nevysvětluju jinak, než na co se ptáš. Jestliže máš slabost pro blond, tak tě zklamu, ale zas nemůžeš přihodit pár dobrejch fórů o blondýnách:-D Teď k věci ohledně snů. V případě havárie mladýho se udál sen a skutečnost najednou. Probudila jsem se zpocená před třetí hodinou v noci a spát jsem šla po jedné. Auto do nich nabouralo, když spali ve Francii na odpočívadle okolo druhé hodiny v noci. Řekla jsem to ráno manželovi a ten si myslel, že jsem spadla z višně.(Máme jí u chalupy). Když mu telefonovala odpoledne bývalá žena, byl už zelenej jak sedma. S kolegou, kterého dovezli z Číny se jednalo o tutéž noc-sen+realita a ostatní byl nejdřív sen a potom realita. Ne obráceně. Samozřejmě mám i normální trhlý sny všeho druhu, ale ty pokládám za běžné. Když něco prožiju a potom se mi to promítne do snu-taky běžné - dle mě. Ale ne obráceně. Vím, že někteří lidé se dokáží dostat do tohoto stavu i bez toho, aby sebou plácli do postele. Tak daleko nejsem. Jak jsem již psala, mám tyto sny nárazově, protože s tím nic nedělám, t.j. nechodím s nevědomím do posilovny, ale na tom nic nemění, že jsem vždy překvapená. Máš ale pravdu s tou logikou. Všechno jsem si chtěla vždy logikou vysvětlit, ale byla jsem s ní již mnoha lidmi, kteří mě dobře znají, poslána někam.(V dobrém, ale přece). Budu tedy makat na tom názvu. Probouzím se ale ráda-i ve dne se dá snít, i když trochu jinak. Měj se hezky.

Bandymu (Monika, 31. 03. 2007 17:03)

Bandy,Bandy, připrav se na nejhorší. Mezi snem a realitou je logická vazba. Není to poprvé, co se současně s mým sněním děla skutečná realita nebo se stal další den případ, ktarý jsem viděla ve snu. A na chlup stejný. Došla jsem k závěru, že to bude tím, že máme každej jinou hlavu. Tedy svou. A tím pádem i myšlení a následné se odvíjí od toho.
Jinak jsi mě s tou párou ze sporáku inspiroval-dobrý nápad. Jdu něco ukuchtit pejskům i sobě.Hezkej víkend :-D

Monice. (Bandy, 28. 03. 2007 19:52)

Mám doma několik malých dětí a už mi nezbývá na rozdávání.I když mám srdce široké. A bydlím v paneláku. Tam není místo ani prostorově, nechci-li zvířátka šidit o to co jim patří.
Mám velmi kritický pohled na své sousedy, kteří se prezentují svou láskou k zvířetům tím, že je jdou ráno vyvenčit a pak je nechají zavřené v bytě do večera, kdy se vrátí. Jejich motivaci nechápu.
Hodně zdraví těm Tvým.

Satance (Monika, 27. 03. 2007 20:44)

Díky, taky mi je na tomto webu dobře. Ano, všechno souvisí se vším.

Bandymu (Monika, 19. 03. 2007 16:28)

Ahoj Bandy.Vůbec jsem neměla špatný pocit z tvého názoru, za a) tam byl huronský smajlík, za b) mám tak trochu špičatý humor, ale na ten si zvykneš. Takže ti nemusí být nic líto. Názory jako máš ty jsem také měla ,pak jsem tápala a jesttli jsi četl mé vyprávění, zejména , o Andulce, je to pro mě dost pádný důvod, abych věřila, že energie i po smrti existuje. Když si něco přečtu, můžu tomu a nemusím věřit, ale když něco prožiju na vlastní kůži, tak tomu věřím stoprocentně. A ani to nebyla sugesce, protože v noci jsem po usnutí čubiny byla relativně v klidu, že to máme za sebou( mimo stesku po ní, samozřejmě) a ani mi nehráblo. Prostě se mě to dotklo. A ani si nevymýšlím, to by pak nemělo cenu vůbec něco psát nebo o něčem polemizovat. A venku mi je fajn i když leje nebo je mráz a za sluníčka třeba ne. Není to jen ve mě. Teď myslím tuto situaci. Je mi fajn, nikdo mě nerozhodil, všichni, které mám ráda jsou fit a jdu ven. Mám euforii, beru si z přírody vše co mi dává a najednou přijdu na místo, kde mi je najednou divně úzko.Nic se mi mezi tím nepřihodilo. Takhle jsem to myslela. Rozhodně vím, co je stres a veselá nálada. Klidně piš dál, jak jsem již řekla, nejsem nepřístupná jiným názorům. Přeji Ti, ať se Morava nerozvodní víc než je zdrávo, jen malinko, protože při jarním tání je to na kéni nejlepší..........

Monice. (Bandy, 17. 03. 2007 18:44)

Moc hezké Moniko.
Jen je mi líto Tvěho pocitu, že jsem Ti chtěl nandat. Já si myslel, že podávám pomocnou ruku. S trochou obavy se eště na chvíli pustím do úlohy učitele (vždy jsen jim chtěl být a nikdy se jim nestal). Ale k věci.Podstata není ve vibraci atomů. Podstata je v tom, jak se jeho základní částice protony, neutrony a elektrony poskládají.Jedny se pozitivní, jedny negativní, ale jen prot, aby drželi u sebe.++ a -- se odpuzují. +- přitahují.A je tam i pár neutrélních. A vznikne atom. Podle toho, kolik čeho má rozlišujeme o jaký se jedná prvek. A těch prvků lidé poznali 104 a u nich myslím posledních 5 je nezajímavých, protože jsou schopny existovat je zlomky sekundy. A teď smutnou zprávu. Nic jiného na světě není.Země, voda oheň, strom, zvíře i člověk, to všechno je jen důsledkem toho, jak se atomy naskládali do molekul a ty zas do větších útvarů. A je to.
Nevylučuji, že kámen si pamatuje, žes na něm někdy seděla. Jen se na to blbě ptá. Aspoň pro lidi. Kameny mezi sebou možná pokecají. Ujišťuji Tě, ale, že má kolena si pamatuji všechny dívky co na nich seděly.
Nemusíš se mnou souhlasit o energii + nebo -. Můžeš se ohradit, můžeš oponovat, můžeš se i hádat.Ale to je tak asi všechno, co s tím můžeš dělat.
Zkus mi tedy věřit, že to co jsem Ti říkal je fakt.
To bylo o fyzice.
Všechno to, co nazýváš pozitivní nebo negativní energií pochází z Tebe. Z Tvěho vnímání okolního světa. Několik ukázek, co je považováno za negativní energii.
Zima, hlad, nepříjemný zvuk (dechovka mě vytočí spolehlivě), nepříjemný šéf, nepříjemný rozhovor.Dietní chyba (rána po veselé noci mám skoro vždy negativní), nemoc, nemoc blízkého, odchod někoho blízkého). Prostě, když Tě svět kolem nebaví plácneš něco o negativních energiích. Neexistují. To jen Tobě je nevolno, nebo je Ti smutno a někdy si nasraná.
Teď Ty pozitivní. Teplo, sluníčko, vše krásné kolem, krásná nebo příjemná hudba, příchod jara i vzpomínka na ten kámen před týdnem. Šéf Tě pochváli, maminka nekárala a miláček byl dnes sladší než obvykle.
Pozitivní energie neexistuje. Z toho vycházej a zamysli se jak označit stavy, které vycházejí z Tebe.Jistě něco najdeš.
Ještě chvilku do matematicko fyzikální analýzy. Ke každé hmotě je možmo vypočítat pouhou změnou znaménka v antihmotu. Dá se vypočítat jak se k sobě budou chovat. A dojdeš k tomu, že setkání hmoty a antihmoty vede k anihilaci obého. Nic. Prostě nezůstane nic. A s energií je to stejné.
A o vodě. Doufám že nehovoříš o Korunní. Ale taky jde.Ty večery u jezu, to houpání kánoe na řece i tělem chvějící třesk velkých proudů. Mňam.
Slyší ale i temný hukot Moravy před povodní. A bojím se jen nerad.
Nebylo to dlouhé ? Hezký večer.

pro Bandy (Monika, 17. 03. 2007 00:26)

Ahoj Einsteine, musím uznat, že jsi mi to teda nandal!:-D. Teď vážně. Že lidské tělo a pochody v něm jsou jedna velká (u někoho malá ) chemie, vím, vč. toho, co s náma dělaj a jak vznikaj endorfiny, adrenalin apod. Ale fakt je, že jsem nešla tak do hloubky jako Ty, ohledně toho, že drát má paměť. Když se člověk zamyslí nad tím, co se učil ve škole,zní to i logicky. Jelikož základem všeho je atom jen s jinou vibrací od nerostů až po lidi, nedá se vyloučit, že si i ta skála pamatuje (když si na ní sednu), že jsem tam seděla už před týdnem. Nesouhlasila bych ale s tebou ohledně + a - energie. Proč mi je někde fain)teď tím myslím pouze přírodu) a někde se najednou necítím dobře a raději jdu pryč? (Strašpytel rozhodně nejsem, není krásnější procházky než v zimě při úplňku, kdy měsíc barví les do stříbrna a sníh odráží bělobu až na nebe).Vždyť i atom má kladně a záporně nabité částice, proč by pak nemohla být pozitivní a negativní energie. Fyzice teda ňák extra nerozumím, když po něčem pátrám, řídím se pravidlem:znalosti+zkušenosti+logika+intuice (netroufám si odhadnout, čeho mám více)hele, já už z toho i básním, pak to zamíchám dohromady a udělám vejcuc. Neříkám, že je vždy správný, ráda nabydu nové poznatky, proto jsem se také navrtala Satance do webu.
Ale souhlasím s tebou, že voda je nádherná.A když tam jsou peřeje, ne-li přímo vodopády, člověk vydrží hodiny zírat a poslouchat, jak voda zpívá...........

Monice (Bandy, 15. 03. 2007 21:25)

Ano, samozřejmě v tom drátě probíhá nějaký chemický proces.
A víš co probíhá v Tvém mozku, když sedíš na skále a díváš se na hory okolo. Jestli si myslíš, že to není chemický proces, pak se mýlíš. Ten pocit blaha způsobuje fakt, že do mozku proudí endorfiny. To jsou chemické látky (lidově nazvány hormony slasti). Jiné podobné, třeba adrenalin, způsobují strach a připravují organizmus k o braně. Protože v mozku probíhají procesy elektrochemické, vliv těchto látek mění elektrické potenciály na různých místech v šedé kůře.A ty způsobují změny nálady.
Připrav se na střetnutí s fakty.
Hovořím o energii. Je to přesně definována fyzikálni veličina. Jsou známy všechny druhy enrgií a jsou známy jejich zdroje, První termodynamický zákon zaručuje, že všechny energie se chovají stejně. Není tedy energií pozitivních nebo negativních. Sedíc na skále vnímáš teplo (nebo chlad), vnímáš světlo. Nic dalšího není energie. Přítomnost blízkého jenom vyplavuje endorfiny. Vzpomínky taky. Někdy.
Musím Ti ale říct, že jsem sice radši u vody, na tu skálu jak jsi ji popsala bych hned sedl vedle Tebe. Energie sem, energie tam.

pro Bandy (Monika, 14. 03. 2007 13:40)

Ahoj Bandy,buď rád, že si pamatuješ, kdy ses narodil.Může být hůř.........:-). S tím drátem to zní zajímavě, ale vnucuje se myšlenka, zda to není chemickým procesem, jelikož drát byl již takto jednou zformován. A jsem zas u toho, že vše má dvě strany, i myšlení. Když sedím na skále a zírám na hory okolo, mám euforický pocit. Za a) může to být proto, že mi dává příroda hodně v mých myšlenkách nebo za b) nabíjí mě opravdu ten kámen pozitivní energií a já jsem to schopna absorbovat? To je to, co pořád nevím, protože jsem si na "to" nemohla sáhnout!

Pro Moniku. (Bandy, 12. 03. 2007 22:08)

Představ si, že je několik kovových slitin, které mají tuto vlastnost. Vytvoříš ze zmíněného kovu drát. Z toho drátu vytvaruješ různým ohýbáním nápis. Třeba Monika. Tento nápis smažeš tím, že drát natáhneš. Najednou máš z drátu rovnou čáru. A teď drát ohřeješ bez jakéhokoliv doteku. A on se sám vrátí do původního tvaru a před Tebou se objeví nápis Monika.Věř mi, že je to pravda.
Takže paměť není prioritně pro živé. Ale pokud mluvíš o své zkušenosti z pejsky, nevím kdo, napsal knihu, která se jmenuje "Biologická časovaná bomba". V této knize byly popsány podobné pokusy a autor z jejích výsledků vyvodil, že pamět bude možné dávkovat medikamentálně. V konečném důsledku až tak, že koupíš tabletku fyziky a máš základku z fyziky za sebou. A to už v roce 2100. Štve mě to. Už nestíhám.A zas jen kvůli genetické paměti. Ty moje pitomé geny si pamatují, kdy jsem se narodil. Kdy mám podat daňové přiznání si musím pamatovat sám.
Ahoj,Moni.

K tématu-pro všechny (Monika, 08. 03. 2007 00:32)

.Ráda bych něco napsala tentokrát ke genetické paměti.O nás lidech se můžeme opravdu pouze domnívat, ale budu vycházet opět ze psů, protože s nimi žiju bezmála 18 let. Čili z faktů. Měli jsme a máme plemeno sibiřský husky a tibetská doga. Haskouny na severu nutili k rychlejším výkonům bičem a tibeťáci jsou pastevecké plemeno z Himalájí. Když už nešlo u nás doma uřvat smečku hlasem(kupříkladu volně pobíhající cizí pes okolo plotu)zámávalo se bičem. Husky zalezli okamžitě do bud a dogy měli snahu chytit konec biče, cože jim to panička připravila za zábavu. Nikdy jsme bičem samozřejmě netrestali ani jedno plemeno. Ještě lepší přípat gen.paměti, prodali jsme štěně pejska tib.dogy prima lidem, kteří dostali pouze dvouhodinovou přednášku o plemeni a ne dvoudenní jako amatéři, protože pejska již měli, i když jiné rasy, a oni s ním chodili odmalinka všude. Buddha vyrostl, tak usoudili, že s ním navštíví ZOO ve Dvoře Králové, kam se s pejsky může. Před tím ještě musím říci, že dogy se používali m.j. i na hlídání vesnice proti tygrům. Večer je domorodci vypustili a ráno svolali. Bylo to pouze na psech. Buddha se v ZOO choval vzorně, prošel v klidu kolem kočkovitých šelem a když procházeli okolo tygrů, vjel do něj přímo běs. Rodina -každý z nich má kolem dvou metrů měla problém Buddhu, který už vypadal ve dvou letech jako grizzly, odtáhnout, měl snahu rozbít sklo,tygra zneškodnit a rodinu ochránit. Takže jsme opět u toho, když jsme, jak už jsem psala "V životě po životě" ze stejného materiálu, máme stejný vývoj i nemoci,může být klidně i gen.paměť u lidí po staletí. Kdo ví, ale pokud je něco potom, musí být i něco před tím. A opačně.

K tématu-pro všechny (Monika, 08. 03. 2007 00:32)

.Ráda bych něco napsala tentokrát ke genetické paměti.O nás lidech se můžeme opravdu pouze domnívat, ale budu vycházet opět ze psů, protože s nimi žiju bezmála 18 let. Čili z faktů. Měli jsme a máme plemeno sibiřský husky a tibetská doga. Haskouny na severu nutili k rychlejším výkonům bičem a tibeťáci jsou pastevecké plemeno z Himalájí. Když už nešlo u nás doma uřvat smečku hlasem(kupříkladu volně pobíhající cizí pes okolo plotu)zámávalo se bičem. Husky zalezli okamžitě do bud a dogy měli snahu chytit konec biče, cože jim to panička připravila za zábavu. Nikdy jsme bičem samozřejmě netrestali ani jedno plemeno. Ještě lepší přípat gen.paměti, prodali jsme štěně pejska tib.dogy prima lidem, kteří dostali pouze dvouhodinovou přednášku o plemeni a ne dvoudenní jako amatéři, protože pejska již měli, i když jiné rasy, a oni s ním chodili odmalinka všude. Buddha vyrostl, tak usoudili, že s ním navštíví ZOO ve Dvoře Králové, kam se s pejsky může. Před tím ještě musím říci, že dogy se používali m.j. i na hlídání vesnice proti tygrům. Večer je domorodci vypustili a ráno svolali. Bylo to pouze na psech. Buddha se v ZOO choval vzorně, prošel v klidu kolem kočkovitých šelem a když procházeli okolo tygrů, vjel do něj přímo běs. Rodina -každý z nich má kolem dvou metrů měla problém Buddhu, který už vypadal ve dvou letech jako grizzly, odtáhnout, měl snahu rozbít sklo,tygra zneškodnit a rodinu ochránit. Takže jsme opět u toho, když jsme, jak už jsem psala "V životě po životě" ze stejného materiálu, máme stejný vývoj i nemoci,může být klidně i gen.paměť u lidí po staletí. Kdo ví, ale pokud je něco potom, musí být i něco před tím. A opačně.

Satance (Bohouš, 08. 02. 2007 12:35)

Zlatá slova.

Bohoušovi (Satanka, 08. 02. 2007 09:32)

Vidíš, a to je právě to co mi brání být v nějaké víře. Ta nesnášenlivost, ta nabubřelost a jistota, že právě pouze to moje vyznání je to pravé. V Irsku jsou to pouze křesťané a protestanti a teď si vezmi, kolik je náboženských směrů a vyznání. Tak v tomhle nechci jet. Tu rovnováhu nenajdu v žádné církevní organizaci, musí ji najít každý člověk sám v sobě.

Satance (Bohouš, 07. 02. 2007 18:07)

Hokej v tom máme asi všichni.Pořád lepší hokej než to naprosté přesvědčení a zanícenost pro svatou věc.Teď už docela chápu proč se ti katolíci s těmi protestanty v tom Severním Irsku tak mydlí.No jo no, každý jsme ňákej.

Satance (Bohouš, 06. 02. 2007 13:27)

Já si myslím že každý dojde tam , kam dojít má.To je ale ta teorie osudu a ne každý se s ní identifikuje.Četl jsem opravdu hodně. Upřímně řečeno, hodně toho co bylo napsáno mě připadá, nírně řečeno jako stráta času.Když například vyšla kniha o Drtikolovi, nevím jestli ti to jméno něco říká. Byl to slavný fotograf první republiky a později se vrhnul na mystiku.Podle jeho poznámek se uzavřel do sebe a stratil naprosto kontakt s realitou.Vrcholem byl jeho pozdější vstup do komunistické strany. Dost lidí ho dnes považuje za největšího českého mystika ale připadá mi to jako tipický příklad císařových nových šatů. Zajímavé a hlavně nenásilné úvahy napsala Míla Tomášová. Je to ale můj názor a jiné to třeba neosloví.Z cizích autorů mě oslovily Walschovy Hovory s Bohem a Záblesky Vědomí od Sogjala Rimpočhe.Na čtení musí být chuť a nesmí se to hltat jako na běžícím pásu. Jinak nám to udělá v hlavě totální hokej.
Ps. Co to tam máš za šílence? Toho jsi angažovala ty? Ten tomu fakt dává na pr...

Bohoušovi (Satanka, 06. 02. 2007 10:59)

Máš pravdu v tom co jsi napsal, i o tom kruhu. Někdy se tak doopravdy cítím. Myslím že někam jdu, ale pak se vrátím zase na původní místo. Víš, není v možnostech, teda aspoň mých, projít všechny ty knihy. Jsem ráda, když mi zbyde chvilka na nějakou tu četbu a na web, jinak poslední dobou moc nestíhám. Real mi dává zabrat. Ale zase na druhou stranu sem může přijít někdo, kdo tu filozofii četl, porozuměl jí a o něco se podělí. Tu poslední tvoji větu dodržuju, nechávám to plynout, jen dám řeč s tím kdo přijde a chce něco říct. Měj hezký den.

Satance (Bohouš, 03. 02. 2007 19:39)

Neberu vážně jenom tebe, beru vážně každého člověka.Každý člověk nám může něco dát,i když je to často jenom ten špatný příklad.
Západní civilizace, ke které patříme je hodně daleko v technice, ale ve filozofii a přístupu k životu je až neuvěřitelně nevyspělá.Psychyatrie a psychologie vychází z Junga který postavil celý svůj výzkum na svých snech.Hodně lidí nečtou staré indické filozofy jenom proto, že je dnešní Indie nevyspělá.Stará Čína,Indie, Tibet i Řecko byly v filozofii před tisíci lety dále než jsme my teď.To co píšeš o křesťanství je pravda, katolicizmus není nic než tmářství a Bible je tolikrát přepsaná že se z ní stal paskvil.To je ale fakt a je třeba se dívat dál.Jinak se začneme motat v kruhu. Nikdo ti tvojí cestu neukáže, musíš si jí najít sama.Vybíráš zajímavá slova a dáváš je na své stránky.To je určitě dobře. Nestačí je ale jenom přečíst, je třeba nad nimi přemýšlet, dávat je do souvislostí a ne lítat od jednoho k druhému.Jak řekl klasik, méně je někdy více.Nech to plynout, nějak to už dopadne.

Bohoušovi (Satanka, 03. 02. 2007 18:49)

Nemáš pravdu v tom, že se s někým chci poměřovat a máš pravdu v tom, že se chci něco naučit nebo dozvědět, i když vím, že dostat se ke konečné odpovědi není ani u jedné z otázek možné. Víš, získala jsem pocit, že bereš moc osobně a vážně ty mně. Ty otázky co tu jsou, jsou tu proto, že si je klade plno lidí a jsou položeny všeobecně. Také je tu výhoda anonymity a lídé mohou říct bez obav co si myslí o církvi a křesťanství, protože veřejně by se to říct třeba neodvážili. Já jsem svůj názor řekla v záhlaví. Odpovědi na tyto otázky jsou
dostupné v bibli a nebo v názorech lidí, kteří něco prožili, poznali sami sebe, zastavili se u mně na webu a chtějí k tomu něco říct. ( jako třeba ty ). Každý má jinou školu života a i pohledy jsou různé.
To jak to vysvětluje církev a co je psáno v bilbli mně neuspokojuje, osobně dávám přednost lidem
a jejich myšlenkám. Když čtu o laskavosti Boha, o nebeských zahradách plné ptačího zpěvu a
poletujících andělů, připadá mi, že jsem se nadýchala rajského plynu. Milejší jsou mi třeba rouhačská, ale upřímně míněná slova. Aby to nebylo tak vážné, tak sem dám jeden vtípek.
"Byla kapička,vypařila se docela.
Byl atom prachu a ten země pozřela.
Co je tvůj příchod nebo odchod ze světa?
Zabzučela moucha a zase pryč zmizela."
Dobrý že? Zase Omar Chajjám a už si na mně neber ten drobnohled, síííím, není to se mnou zas až tak špatný, až na ty pihy na nose.

Hemenexu (Bohouš, 03. 02. 2007 15:46)

To máš těžký.Pokud jsi četl některé ty slátaniny co jsem na tenhle web umístil tak víš že se nevyhýbám žádnému tématu. Pokud mluvíme o věcech všeobecných, nic moc se celkem neděje, maximálně se ozve nějaký ten potrefený katolík. Pokud někomu napíšu že mě jeho názor připadá naivní a já jsem si něco podobného myslel třeba před 20ti lety, zapamatuje si ten dotyčný jenom to co se ho dotklo a nic víc.To je ta konfrontace co jsem měl ny mysli.To přece nemá žádný smysl. Za prvé nemám patent na rozum a za druhé všechno chce svůj čas. Je mnohem snažší mluvit než poslouchat.No a co jsi psal o těch dětech, já bych tu úlohu rodičů a učitelů zase tak moc nepřeceňoval.

pro Bohouše (Satanka, 03. 02. 2007 11:52)

Vyznělo mi to, jako by bylo pode tebe lepší o těch věcech nemluvit, protože dobrat se výsledku není možné. Přemýšlela jsem, jak ti vysvětlit, jak to vidím, nebo spíš jak to cítím já. Jediný a neměnný názor je, že sedím na poměrně velké stabilní kře, která se nepohybuje a pevnina je v nedohlednu. Názory ostatních - kry které plují kolem mne, některá menší, jiná stejně solidní jako moje a tak na ni přeskočím v domění, že se někam dostanu. Někdy to vyjde, jindy se pořádně vykoupu, polemika má svoje rizika, ale aspoň nemlčím a nestojím na místě. Neumím žít v tichu a to jak uvnitř, tak v realu. Ráda se podělím o sny i fantazii, o skutečnosti i nemožnosti.

Bohoušovi (Hemenex, 03. 02. 2007 10:47)

A teď vážně.
Možná jsem to nepochopil pak se za vše co napíšu moc omlouvám ale co, pro změnu, nadzvedlo mě je tvoje věta, že říkat svůj názor je vlastně konfrontace a to je špatný. Zkráceně tedy: říkat svůj názor je špatný?
A omlouváš to slovy, že na každého čeká vlastní cesta a na všechno si musíme přijít sami? Pokud tomu tedy říkáš víc přemýšlet a méně mluvit ... tak nevím.
Tak tedy rodiče jen rodí a krmí své děti ale říkat jim už svůj názor na svět nesmí (jinak se tomu říká výchova, výš?)
učitelé se svými názory jsou tedy taky na prd, protože každý si na to přece přijde sám (jinak se tomu říká vzdělávání, víš?).
A má se jen držet huba a krok a neozvat se svým názorem (jinak se tomu říká zbabělost, víš?)?
A proč jsme se tedy naučili mluvit (jinak se tomu říká komunikace, víš?), když ne kvůli tomu abych vyjádřili svůj názor?
Ne, určitě jsi to napsal špatně a nemyslel jsi to tak nebo jsem to opravdu velmi špatně pochopil, protože něco takového jsi určitě nemohl myslet vážně. Určitě ne.

Bohouš (Satance, 03. 02. 2007 09:10)

Nechci nikoho nadzvedávat ani to nikomu nandavat.Myslím že jsem byl konkrétní jak to jen šlo.Ptáš se co mě nadzvedlo.Nenaštval jsem se na tebe ale sám na sebe.Pokud říkám někomu svůj názor je to vlastně konfrontace, a ta je špatná. Na každého z nás čeká naše vlastní cesta a na všechno musíme přijít jenom my sami.Pokud by existovali jednoduché odpovědi tak by s nimi už dávno někdo přišel.Člověk toho musí opravdu hodně prožít a pomalu skládat střípek ke střípku. V jednom životě nám to jde asi lépe a jiném zase hůře.Asi je lepší pokusit se více přemýšlet a méně mluvit.

pro Hemenexe (Satanka, 02. 02. 2007 00:45)

Vrátím se k Chajjámovi. Psal jsi, že bys potřeboval znát pokračování, abys mohl posoudit, co tím chtěl říct. Chtěla jsem vyhovět, ale od kamaráda od kterého jsem tyto krásná slova dostala, jsem se dozvěděla, že Chajjám psal pouze čtyřverší tak jako Nostradamus psal svoje předpovědi. Takže se musím spokojit s tím co máme.

Bohoušovi (Satanka, 02. 02. 2007 00:40)

Vítej Bohouši, jsem ráda že tě vidím zpátky a to myslím vážně. S tím očičkem jsi mě pobavil, Už tě vidím, jak se usmíváš, kdybych vzala do ruky vidličku já. Otázek je 13 a já jsem ráda za každý názor, ostatní už nejsou otázky, jen vítám k tomu diskusi.K tomu chování, ti chci říct: chovej se ke mně stejně bezprostředně jako já, klidně mi to nandej, jen musíš být konkrétní, abych se k tomu mohla vyjádřit. Takhle nevím, co tě vlastně nadzvedlo, jestli jsem něco špatného řekla, nebo jestli to, že jsem na tvoje kousnutí odpověděla stejně, ale to už bysme byli u toho výroku Hemenexe. Promiň, ale začal sis první a já to doteď nechápu.

Satance (Bohouš, 15. 12. 2006 06:05)

Dobrý.

Bohoušovi (Satanka, 15. 12. 2006 00:08)

Jdem teda na teorii, protože nic jiného nám nezbývá. Pokud ta možnost tady je, jednou převedou lidé teorii do praxe a začnou cestovat časem. Jsem Saty 1. která zestárla a budu se chtít podívat na Saty 2. co dělala třeba před 30 roky. Pokud se s ní setkám tváří v tvář, ponese si Saty 2 tuto informaci časem a já jako Saty 1. bych tudíž o tom setkání už musela vědět. Tam by to nějak nesedělo. Spíš bych se přiklonila k jakémusi okénku, kterým by se dalo nepozorovaně nahlédnout. Pokud náš život bude pokračovat v jiné formě, je docela možné že budem cestovat časem stejně snadno, jako ptáci vzduchem. Tam už si to představit umím, jen nevím, jestli tu jinou formu už budu vůbec nějak zajímat, aby za mnou vážila cestu časem. WAU, to je parádní sci-fi, co ty na to?

Satance (Bohouš, 13. 12. 2006 17:21)

Já nevím jak to je.Z našeho pohledu těla zaniknou a vzniknou jiná. Jestliže je ale teoretická možnost cestování časem, a ta je, musí být možnost každého člověka který kdy žil a žít bude navštívit. To tělo je součástí daného časoprostoru.Co se stalo existuje a navždy existovat bude.Po ukokončení životní etapy ve hmotě žijeme dále v jakési jiné formě. Tam neplatí omezení která známe. Máme tedy možnost podívat se sami na sebe, jak jsme si vedli.
Ta dualita je pro nás lidi dost těžko představitelná.Obávám se ale, že je to ve skutečnosti ještě mnohem složitější.

Bohoušovi (Satanka, 13. 12. 2006 12:45)

Teď si mi pěkně zamotal hlavu. Podle mně, jestli bych se vrátila o deset let zpátky v čase a potkala sama sebe, budu to zase jen já a nikdo jinej, budem sice dvě, ale jedna bude o deset let starší. Nic není identicky stejné v přítomném čase, tak jako není identicky stejný otisk prstu jednoho člověka vůči otiskům třeba miliardy jiných lidí. Myslím si, že naše tělo zanikne naprosto, ať se rozpadne na prach, nebo se spálí na popela a zázračná příroda mixuje další a další nové modely. Definovat normálnost je opravdu obtížné. Pro mně je měřítkem normálnosti toto minimum: ukončit aspoň základní vzdělání, umět počítat tak aby mě neošidili v krámě, znát pravidla slušného chování, neubližovat druhým, neloupit, nevraždit!!! Takovej malej žebříček hodnot, které by měli mít zakodované v sobě průměrní normálni lidé. Přeju hezký den.

Satance (Bohouš, 12. 12. 2006 19:15)

Nemyslím si že tvorba těl probíhá náhodně.Dost dlouho jsem o tom přemýšlel. Tyto těla tady v daném čase existují stále. Budeli tí dána možnost vrátit se 10 let zpátky v čase a potkat tam sama sebe, budeš to ty? V každém těle může žít mnoho duší.Není nám dána možnost pohybu v čase takže každá duše může žít ve ve "své" přítomnosti. Nic se nikam nestratí a ty svoje tělo potřebuješ jen pro přítomný okamžik.
Definice normálnosti je obtížná, někdy mě normální lidé připadají velice nenormálně.

Nastupujeme do jedoucího vlaku. (Bohouš, 11. 12. 2006 17:32)

Máš pravdu když říkáš, že jsme si vědomně svoje geny nevybrali.Taky jsme si z našeho lidského hlediska nemohli vybrat kde, komu, jako co, do jaké doby se narodíme.(je toho samozřejmě mnohem víc)Přesto se ale trápíme tím, co jsme v žádném případě nemohli ovlivnit.Přemýšlíme neustále nad tím zda je naše cesta správná, a jak se náležitě duchovně vyvinout.Je sice hezké, prožít život jako osvícený, třeba budhistický mnich, ale co když se potom, vzájmu rovnováhy, narodíme jako masový vrah. Co pak s tím?

pro ideA (Satanka, 09. 11. 2006 11:46)

Zdravím tě, - moc hezké přirovnání -- /naplnění poháru, který je suchý./ Setkala jsem se s lidmi, kteří se opravdu bojí mluvit, s lidmi ktří mluví jinak, než jaké je jejich přesvědčení, s lidmi kteří mluví bez vlastních myšlenek a tak, jak je mluvit naučili, ale i s lidmi, kteří se nebojí, z kterých promlouvá jejich vlastní názor, kteří mluví duší a srdcem a právě jejich slova bývají přínosem pro všechny. Měj hezké dny. Saty.

co bych k tomu rekl (ideA, 08. 11. 2006 17:31)

hezka stranka, dava mi neco do sebe.. mozna velke dobro a poznani ceho se lidi boji,nebo o tom nechteji mluvit,myslim si ze by se o tehle vecech melo vic mluvit a nebat se jich, treba tak dojde k naplneni poharu, ktery je suchy.

geny - karma - sudičky... (Josef Sojka, 02. 09. 2006 13:03)

Dobrý den.
(Byť se právě blíží půlnoc - první skutečně zářijová)...
Zmínila jste sudičky - kupodivu, aniž zřejmě tušíte, byla jste tím pravdě nejblíže. I když tyto známe z pohádek, zdaleka se nejedná o výmysl, či něco neexistujícího. Vskutku jsou bytosti (i když jiných jmen, než jim my vymýšlíme), které nám v určitém smyslu vkládají do kolébek dary. Jen - ne vždy (a to asi nyní stává se častěji a častěji) jsou tyto dary takové, nad nimiž můžeme v radosti jásat. Kdysi hodně dávno, ve svém prvopočátku, jsme ještě jako nevědomí všichni obdrželi zcela stejné dary. Ten nejhlavnější - svobodnou vůli (neoddělitelnou od zodpovědnosti) spolu s touhou po sebeuvědomění byly tím, co navždy určilo jistý směr našich osudů. Každé další naše nadcházející rozhodnutí postupně mohlo tento směr buď přesně a jistě sledovat a tím i rychle dosíci cíle, nebo se z toho směru různě odchylovat. Dosáhli jsme zrození na Zemi. Ještě si sice dosti blízcí, ale již s rozeznatelnými osobními zvláštnostmi. Většina z nás, tam na počátku pozemského bytí, učinila nešťastné rozhodnutí. Určila si jako svého hlavního rádce rozum a ten se zakrátko vyšvihl do postavení pána. Sám určoval a rozhodoval. Toho, komu měl sloužit, pomalu utlačoval, až se z něj stal bezmocný a nic nemohoucí zatracenec. Kdo to byl? Přece - lidský duch. To on je tím zodpovědným a obdařeným. To on je oním "mé skutečné já". On je onou nesmrtelnou podstatou. Která může z již nesloužícího hmotného těla v přirozeném koloběhu přejít do nově se vyvíjejícího se zárodku "jiného" člověka.