Jdi na obsah Jdi na menu
 


pro Saty (Megamastitko, 11. 02. 2010 15:45)
Můžu se o to pokusit :)

pro Fikus (Saty, 02. 02. 2010 12:45)

Sama se tomu divím, vypadá to, že sem lidi bez srdce nechodí. Snad nějaké čáry máry, nebo přísnej vrátnej. Jsem ráda že je to tak jak to je a že jsou tu většinou lidi nejen s otevřeným srdcem, ale i s otevřenou hlavou. Nemyslím sekerou. Jsem ráda že je ti tu fajn.

pro Megamastitko (Saty, 02. 02. 2010 12:39)

Je to pár let za tebou? Jsi teď starší, zkušenější. Dá se napsat báseň na období života, které teď prožíváš?

a poslechnout (fikus, 02. 02. 2010 03:15)

..

zbavím Tě všeho, jen ne svědomí (fikus, 02. 02. 2010 03:14)

Zdar Saty, všiml jsem si na blogu, že lidé píší od srdce a srozumitelně. Svět žen je tak jiný. Je příjemné si něco takového přečíst.

pro Saty (Megamastitko, 31. 01. 2010 12:01)

Jo díky, bylo to už hodně dávno, pár let... Jen jsem chtěl ukázat na to co občas lásku potká... Ale jinak díky

pro Megamastitko (Saty, 30. 01. 2010 15:22)

Zdravím Moravu, hodně citová báseň. Víš život není procházka růžovým sadem, někdy zlej, jindy to docela jde. Blízcí ti můžou ublížit proto, žes jim to dovolil a láska? Když se dva milují a jeden z nich udělá chybu, bolí to nakonec oba jak jsi poznal. Radím ti - snaž se chyb příště vyvarovat, přestože vím že je jednodušší to napsat, než dodržet. Přeju ti štěstí.

Už nikdy (Megamastitko, 30. 01. 2010 10:55)

Vzdy jsem hledal moc a nasel malo,
jen s tebou se na me slunce smalo.

Ja udelal uz hodne chyb i velkych,
ale ted bez tebe?Stojim ve vodach melkych.

Nejde mi odpustit to ja vim,
podved jsem nasi lasku a to uz nespravim.

Kdyz jsem videl tve oci, usmev a slysel tvuj hlas,
vedel jsem ze te budu chtit videt zas.

Rikas, tohle jsou jen keci pouhe,
Ale noci bez tebe jsou tak strasne dlouhe.

Pro mne to jsou city ne jen slova, vim, neveris,
ani bych se ti nedivil kdyz neuveris.

Modre pro mne kdysy bylo nebe,
ted kdyz se na nej podivam nevidim ho, vidim jen tebe.

Ja vim ze neveris memu slovu "slibuji",
jen si pamatuj to, ze te MILUJI !!!

pro Luciuse (Saty, 17. 01. 2010 00:14)

Tak takové slzy z velké radosti, nebo dojetí jsou krásné. Moc ti přeju tak hezký vztah, jaký máš, určitě jsi dokázal vytvořit prostředí, kde se mu daří. Držím se tvého hesla - celý Nový rok a potom další roky s úsměvem a slzami štěstí.

Nový rok s úsměvem... :-) (Lucius, 04. 01. 2010 11:49)

Drahá Saty,tu básničku jsem napsal ve Vánočním čase...Měl to být původně text k písničce co jsem psal,ale nějak jsem se do toho "zamotal" a vzniklo co vzniklo...Snad to zapříčinil pláč mé přítelkyně,ve spojitosti s Vánocemi a silnými emocemi,kdy byl její pláč výplodem "vánočního ducha" tzn.že to nebyl pláč bolesti a strádání,ale pláč upřímný a emocemi obohacený,(taky se říká pláč samovolný).Ale můžu Tě ujistit,že Vánoce i Nový rok jsme prožily krásně a usměvavě s velkou hromadou dárků a "bezpečné" pyrotechniky.A všem lidem bych přál to samé,aby měly Vánoce a nejen Vánoce hezké,krásné a upřímné...pro všechny co mají rádi a málo používají pláč,ale o to víc smích :-) Váš Lucius :-)

pro Luciuse (Saty, 04. 01. 2010 11:35)

Ahojky Luciusi, začínáš Nový rok pláčem? Tu báseň jsi složil dřív, nebo je plodem posledních dní?
Poslední slova jsou pravdivá. Díly za báseň a místo pláče ti vracíme úsměv.

Chvilka tzv. poezie.... (Lucius, 03. 01. 2010 14:16)

Pláč...
Dětský pláč,srdce rvoucí tóny,
dívčí pláč,dostává nás do jiné zóny,
když jej slyším,umírám,
jak ve dne svítí - svět zhasínám.

Chlap se diví - nezvládá,
když žena pláče - neustává.

Prozatím,necháme to jít,
prozatím,teď nebudeme snít.
Dívka pláče,chlap se diví,
přemýšlí a stále civí...

Pláčem pramálo se vyřeší...

Pro Vás Váš Lucius...

pro Lycana (Saty, 04. 11. 2009 10:34)

Nevím který z tvých dvou příspěvků je hezčí. Díky za oba Lycane.

Kolem půlnoci přicházíš
tmou krystalickou,
pochmurné tvoje věty,
hraješ se slabostí lidskou.

Bez nazvu... (Lycan, 04. 11. 2009 00:50)

Už je to tu zase. Po lese řve temný hlas, zas nadešel hrůzy čas. Kdysi miloval jsem život svůj a nejlepší přítel můj ted lovnou zvěří stává se.
Nechci mu ublížit Bože můj jeho život teď opatruj.
Pomalu plížím se do jeho zad, už nemůžu dále vzdorovat, moje duše stvůry chce hodovat.
Jeho hříva a vznešený roh...Stojí..je tu sám.
Dnes v noci k jezírku se přišel napít a já toužím jej teď zabít...
Najednou hlavu zvedá a zdá se že někoho hledá.
TED...velí v hlavě temné hlasy, Bože pomoz už není spasy. Už ucítil můj pach, chtěl utéct, měl v očích strach...ale nemohl ještě ve mě cítil přítele.
Poslední skok. V kaluži krve tu teď leží, jeho dech je slyšet už jen stěží. Jeho oči Bože..už v nich není strach ale soucit.
Najednou povoluji stisk...už musím jít...leží tam ale bude žít.
Rozednívá se. Mé prokletí protentokrát končí ještě se skloním k jeho líci abch mu mohl říci... Promiň příteli, už nemůžeme zůstat přatelé.

Temnota (Lycan, 03. 11. 2009 23:11)

Když duše chladne,tělo křahne,

ruka k ruce vzpíná se.

Kdo pomůže dívce bledé?

Však osud jiný pro ni není,

její láse přáno není.

Milovala,věřila

a svoji duši prodala.

Sám dábel přišel si pro ni,

pomoci ji ovšem není.

Cesta temná,dlouhá,trnitá,

nohy bosé a trny zabodávají se.

Slzy tečou pálí v očích!

Temná brána otvírá se,

za ní jenom temnota.

Brána zavírá se,anděl přichází si pro ni.

Odvádí ji do té tmy,do zapomění.

Odkud pomoci už není.

pro 555 (Saty, 18. 10. 2009 23:56)

Krásný, víc slov není potřeba.

Když ta druhá strana (555, 28. 07. 2009 12:24)

řekne ano a světlá odepře

Prohrávám!
On zvítězí.
Lituji svých dní zmařených.
Z plných plic...
...nasávám...
...noční vzduch i třpyt vzdálených.
Zachvacuje mě panika. Mám strach. Z Něj, protože
tam v hloubi vím,
že toužím,
po jeho objetí...
jeho ústech..polibcích...
je to zajetí.

--Je to smutné. Smutné. Tvá křídla jsou poskvrněná...krví nečistého. Odpust.--

Ne! Ne-e-eee...
Uniká mi tiché prosím.
..Už...už tomu nezabráním.
Nic neslyším-
Jenom Jeho smích.
Nevidím-
***
Jak se v půlnočním mihotání, krásně leskne, to černé peří na křídlech mých.
Cítím se silná.
Jsem silná!-(!)
...Jeho vůně mnou prostupuje.
Celou mě pohlcuje.
Je zlý.
Tím víc je překrásný.
***
Toť vězte, ten boj ne(s)končí.


 

pro nic (Saty, 26. 05. 2009 23:27)

 

Básně to opravdu nejsou, snad možná...hovory s duší.

................. (......, 24. 05. 2009 20:47)

vlastne to ani basne nejsou

................. (......, 24. 05. 2009 20:46)

píše se to samo. příjdu sem, chvíli přemýšlím, napíšu to co me napadne, opisu kod a..hotovo. nevm proc to pisu, pro koho, proc me nikdy nic takovho nenapada. nikdy se basne nepsali

pro ....., (Saty, 22. 05. 2009 12:59)

Ahojky, je to zvláštní a plný napětí. Jako by to svádělo podat ruku a chytit. Můžeš prozradit, co tě nutí psát takový věci? Přijde to samo od sebe, nebo přemýšlíš nad nějakou životní situací?

................. (......, 18. 05. 2009 19:36)

ÚTĚK ČI ŘEŠENÍ?
_sám? všechno sám?
odejdu!! odejdu pryč?
Znám! Já vás znám!
.
..tam v dáli...za mořem...nebeská klenba?
.
Kampak asi vede tahle cestička?_
Cítím se tu dobře...jako...jakobych konečně žil.
.
Co se stane když odsud skočím?
.
Divné...taková výška(!) a já...se pořád cítím skvěle.(?)
.
*
vždyť já...JÁ LETÍM!(!!!)
*
.
"Haló!
Ty spíš? Teď? (:-D?)"
***
cítím se krásně, těším se...

Saty (radek, 15. 05. 2009 05:41)

V kulaté věži
chceš sednout si do kouta?
Na!Tu máš židli!

DDD)))

Hanko,také neumím psát haiku.Ti kteří to údajně umí jsou mimo mísu.Je to jako s Tao.Tao,které můžeš pojmenovat,už není Tao.
Raději tě už těmi sedmnácti slabikami nebudu dál trápit.
Hezký uííkend.

pro Radka (Saty, 12. 05. 2009 21:51)

Zahnal jsi mě do kouta, vůbec nevím jak ti mám odpovědět a to se mi nestává často. Haiku neumím a básničku teď nevypotím ani náhodou. Přesně jak jsem předvídala...roztržené korále -na dřevěné podlaze
hledám nit. Co se ale divím, jsi potvora dračí a to úplně stačí.
 

... (radek, 10. 05. 2009 06:55)

drakotina

přicházím k sobě
málem bych to zapomněl
taková dálka

dračicím

váš proklatý rys (či snad klitoris?)
ne angína chlastoris
umoří mě kdys

...

pláče svou vůní
když rozmačkal mě v čaji
květ citroníku

upila krve
Ubohá komářice!
z dračí mříže kříž

 

Saty (radek, 09. 05. 2009 22:07)

DD))rozumět haiku?
konečně někdo kdo tomu nerozumí..DD))

Divoká révo!
K tobě doplazil jsem se
ve tvých řečištích.

pro Radka (Saty, 09. 05. 2009 09:49)

Ahojky Radku, jsem ráda že jsi napsal. Ty víš, že haiku moc nerozumím. Zpočátku jsem váhala nazývat to poezií, ale jen do té doby, než jsem zjistila, že poezie může být i v pouhých třech slovech. Moje keltský kořeny berou orient jako zpestření které zaujme, ale nemění můj pohled. Sakura je krásná, ale sedmikráska je mi bližší.

roztržené korále -
na dřevěné podlaze
hledám nit

slzy moře -
z modrých očí
navlékám na šňůrku

pro Luciuse (Saty, 09. 05. 2009 09:40)

Ahojky Luciusi. Jak tě mohlo napadnout, že by se tu mělo něco mazat?
Píšeš, že je tu příběh, který se stal a dal jsi sem 4 básně. Myslím, že vím
která z nich popisuje příběh který se stal. Další jsou plodem smutku,
touhy a naděje. Tyhle tři vlastnosti, které lidská duše má, jsou tu proto,
abychom ochutnali a poznali tu čtvrtou...radost. Dovolil jsi nám k tobě
nahlédnout, jen to nejskrytější si uchováváš pro sebe a tak to má být. Jsou sny, věci, chvíle, nebo setkání, které by i slova znesvětila. Za příspěvek ti patří dík.

filmotéka (radek, 08. 05. 2009 12:52)

 

snad jen Deža ví
kolik denně potkávám
stejných dežavú

 

ani haiku ani senryu (radek, 08. 05. 2009 12:34)

Navečer

krvavý talíř
z chřtánů dračích tesáků
vylilo slunce

Na kole

Divaj sa tati!
Kam to jenom koukám?
Jabloně sněží!

Po obědě

Protivný vrabec!
Tak leží mi v žaludku!
Kdy zacvrliká?


S dovolením Saty..

Básně pro všechny (Lucius, 06. 05. 2009 14:10)

Drahá Saty,pro Tebe a všechny ostatní...
----------------------------------------------------
Příběh,který se stal,jen jsem jej sepsal do veršů...snad se bude líbit...
----------------------------------------------------
Vlásky...
Dlouhé blond vlasy,
do černé tmy září,
kopyta koňů,pořád vpřed razí,
cestu si zemí,skáčou přes masy,
potom,však skočí-skočí i vlasy.

Ta dívka zlatovlasá,na kámen padá,
nádherné vlasy,krví se zbarví.
Smrt stojí opodál,točí se za ní,
kosu má broušenou,snad jenom pro ni.

Skončil tu život,dívka už není
a Smrtka řehtá se - jak skřeky havraní,
sklání se pro dívku,kůň dál si běží.

Na cestu poslední,
jí zvony už odzvání,
Smrt,je někdy zlá,
nemá slitování...
----------------------------------------------------

Romantika

Jsi krásně jednoduchá
a voníš dálkou,
jsi krásně upřímná
a nehrozíš válkou.

Bylo mi příjemně,
když Tebe jsem poznal,
bylo mi nádherně,
když s Tebou jsem usínal.

Chvíly jsem se na Tebe díval,
jak na půl odkrytá spíš,
pak jsem Ti chvilinku zpíval,
tichounce,možná to víš.

Cvilinku zpíval,jako v románu,
chtě jsem co nejvíc,vedle Tě mít,
snad,taky snad,bylo to v plánu
co nejdýl,jen s Tebou snít...
----------------------------------------------------

Večeře

Když příjde hodina večerní
a Bůh si mě zavolá,k večeři poslední,
nebudu se ptát - co bude dál,
už nebudu ti lhát,
kde všude já jsem stál...
Stál jsem tam,kde měl jsem být,
byl jsem tam,kde nedá se skrýt,
všechna bolest,krása a náš cit,
byl jsem tam,kde chtěl jsem žít,
s Tebou po svém boku,
snad stačilo by jen trochu,
Tvé lásky,líbání a milování.
Ale Bůh už má jiné přání..,
Končím se vším v hodině večerní,
Bůh si mě pozval,na večeři poslední...
----------------------------------------------------

Svatební
Až zítra projdem naším dnem,
dnem svatebním,
políbím Tě na čelo,polibkem
posledním - svobodným.
Potom spolu nejeden měsíc,
půjdeme si my dva vstříc,
mnoho roků,spousty let,
bude krásný ten náš let,
poletíme,spolu,vedle sebe,
já miluji,lásko,jenom Tebe.
----------------------------------------------------
Snad se to bude líbit,pokud ne,tak to smaž...Lucius...

pro ....., (Saty, 02. 05. 2009 09:17)

Nádhera a nějak jako kdyby to sem patřilo. Přijde mi, že se ty sám cítíš jako jiná bytost, každopádně dík, že jsi to sem dal.

................. (......, 29. 04. 2009 17:58)

Zachrastily klíče v zámku.
„Zlato? Ty někam jdeš?“
-povzdech-
„Jdu se projít.“
„Teď? Vždyť je skoro půlnoc..!“
-dveře se s hlasitým bouchnutím zavřely-
.
.
.
V lese panuje tma. Je krásně. Sem tam se přes dubový list či smrkové jehličí proplíží stříbrný paprsek luny..Sem tam se zatřpytí hlásek nekonečně vzdálené hvězdy, jemuž umí naslouchat jen někteří. Sem…Tam…
.
Už jdu! Už přicházím..
Únava. Cíti jen únavu, ale zároveň i nesnesitelnou touhu. Konečně cíl! Ten vrchol! To všechno. Lehne si do trávy. (Je jako samet!) Překulí se na záda a užívá si té chvilkové rozkoše. Otevře oči. Ach, támhle je! Je tak krásná a přitom tak krutá. Teď už ví, co se stane.
.
Moje tělo je bičováno ze všech stran. Mám pocit, že mi exploduje lebka. Mé svaly jsou v agónii. Cítím jak se mi některé kosti prodlužují. Co se to se mnou, k čertu děje?! Mám vykloubenou čelist? Och, nic necítím! Co je to za světla? Odkud …?
-
Snad ztráta vědomí? Pokouší se vstát. Je to otřesné!
.
Kde se bere tolik pachů? Co tu tak podivně voní? Co to..? Pane Bože! Já mám srst!
.
.
Tam v dáli…Když ztmavne obloha
to přicházím já
a prosím od boha
ať mi pokoj dá
*
Tu noc mizí živí
ze světa svého
kéž ze mě smyjí
činy všeho zlého
*
Když nastane úplněk
mé tělo se mění
to každý člověk
se mě straní
*
Již po sto let
každý měsíc
opouštím svět
v duši trpíc
*
Nevím, kdy přijde
čas osvobození
snad k tomu dojde
do konce všech dní(Richard W. Nordstain)
 

pro ...., (Saty, 28. 04. 2009 20:18)

Máš můj obdiv, z větší části je to tak, jak jsi napsal.

pro Luciuse (Saty, 28. 04. 2009 20:17)

Rozumím ti, určitě je to moc krásný pocit dělat to co tě baví a vědět, že to děláš i pro druhé. Je to jako když se napiješ vína, jen po tom není kocovina, ale chuť jít do toho znovu. Jsem ráda že jsi v kontaktu s Martinem, možná spolu vymyslíte nějakou pecku. Moc vám fandím a tajně doufám, že se ke mně přece jen něco z tvojí dílny dostane.

Satanka (......, 28. 04. 2009 09:55)

mas opravdu krásne basne..takove zivouci. kazda z nich si zije svůj pribeh mozna z velke casti ten tvuj

................. (......, 28. 04. 2009 09:52)

je to jsou krasný basnicky. ta s tim casem mam z ni takovou smesici pocitu-strach, mir, mozna radost. a ta druha svetlo je proste vystuzny slovo. takova jiskrička duše

Stojí to za to... (Lucius, 24. 04. 2009 20:16)

Drahá Saty,jsem moc rád,že se Ti to líbí,snad,se to bude líbit i čtenářům.Básniček mám víc a postupem času Ti je sem budu psát.Bohužel s písničkama je to trošičku pomalejší a vleklejší,jde to pomalu,ale půjde to,uvidíš.Jsem vždy rád když se něco mého líbí ostatním,zahřeje to u srdíčka,i ve zpívání.V kapele ve které vystupuju,hrajeme rock,rock-blues a trochu metalu se tam taky najde,i klasické,české "popiny",prostě co se lidem líbí.Víš,mám to rád,když nás publikum nechce pustit z podia a vyžadují další přídavek,ne že bych se chtěl nějak chválit,to ne,ale,jen tím chci říct,že je to moc hezký pocit.Sice kolikrát jsem ve stavu,že bych nezvedl ani sklenku s vodou,(zpívání a hraní je vcelku náročné,zvláště,když se jede maraton,třeba 8 hod. téměř v kuse),ale přece to stojí za to se dostat,až do takového stavu,kdy je opravdu vidět,že lidé jsou moc spokojení.Moc rád se s Tebou,někdy domluvím a třeba uspořádáme,nějaké vystoupení spolu,já moje kapela,Ty a samozřejmě Martin,plus spousta dalších kapel.S úsměvem na tváři,pro Tebe a všechny čtenáře,Tvých stránek...Lucius...

pro Luciuse (Saty, 23. 04. 2009 12:31)

 

Krásný básničky píšeš, svědčí o tom, že máš citlivou duši. Děkuju ti za ně, ale nemůžu je dát nikam na web, protože tu mám jedinou rubriku pro básně a to je tahle..."Moje básně". S hudbou je to jiné, tu používám k podbarvení nahozeného téma skoro v každé rubrice. Nevadí, zůstanou tady v komentářích, aby si je mohl každý přečíst. Líbí se mi obě dvě. Ta první - "Čas", je pro zamyšlení a "Světlo" je radostná, hezky se čte.

Básně pro všechny (Lucius, 21. 04. 2009 09:59)

Drahá Saty,přišel jsem i sem,abych Ti napsal básně,které měli být původně písničky,ale nakonec vzniklo co vzniklo...Prosím ber to s "rezervou"a doufám že Ti to příjde ve verších,tak jak to napíšu,jsou veselé i smutné...Lucius...
Něco o času
Čas - v hodinkách neustále se otáčí,
čas - tak lehce se utrácí,
čas - který nám všem život krátí,
čas - čítá všem stejně,nikdo ho neuplatí.

Nikdo neví,kdy se zastaví,
nikdo neví,kdy oči mě zatlačí,
nikdo neví,co bude po "tom",
až minuty se zastaví - vlastně-
co je na tom?

Až odejdu z tohoto světa,
až zhasnou mě všechna světla,
až položí mě do dřevěné truhly,
můžem pak přemýšlet,co dělat líp jsme mohly?

Můžu pak loučit se se všemi,
můžu pak ležet mezi růžemi,
můžu pak plakat,snít,taky se smát,
jen na nic už nemůžu se ptát.

Protože už mě nikdo neslyší,
protože jsem v rakvi,černé,bez duší,
teď už navždy,sám za sebe,
teď už navždy,sám bez Tebe.
----------------------------------------------------

Světlo

Dnes je krásný,slunný den,
půjdem spolu - my dva ven -
budem žít náš sladký sen
a povíme to potom všem,
že milování,krásné je,
když ve dne třeba déšť nám prší,
roste mech,strom a taky kvítí,
že v noci budeme se krásně bát,
spolu půjdeme to překonat,
milováním - zní to krásně -
kdo z nás dvou,pak světlo zhasne?
----------------------------------------------------
Snad se Ti to bude alespoň trochu líbit,pokud budeš chtít,můžeš to dát kam budeš chtít,třeba se Ti to bude hodit k nějakému tématu.Budu moc rád,když to někde uvidím.Děkuji,Lucius.

pro ...... (Saty, 25. 03. 2009 22:19)

Řekni neznámý/á, proč nemáš jméno? Jako kdybys neměl tvář, nebo se stydíš za tak krásnou báseň?
Děkujem za ni a jestli máš další podobné, neváhej je sem dát. Hezké dny přeji.

................. (......, 22. 03. 2009 18:20)

Luna spřádá svou stříbrnou síť,
Láká, tak pojď blíž! Jen přijď!
Po stříbrné cestě vydat se stačí, toť víš,
Však strachu poddat se nesmíš-jen blíž!
Stříbrný šepot se v na nachový křik obrátí,
Rudé pařáty však nenech o sen tě obrati…
Luna spřádá…
 

pro maXimum (Saty, 13. 03. 2009 22:12)

Děkuji za poslání, něco s tím vyvedu. Začala jsem se učit ruštinu, ale pak ji ve škole zrušili, takže na tak složitou báseň si opravdu netroufnu, ale pokusím se někoho sehnat.

pro Saty... (maXimum, 12. 03. 2009 17:44)

Ahoj, prosímtě tu báseň nemůžu sehnat celou v češtině...nějak mi to nejde, je to v ruštině:( jedině teda, že bys uměla v rusky:)

pro Saty (maXimum, 28. 02. 2009 22:03)

No pokusím se ji sehnat, takhle zpracovanou jsem ji už měla dlouho. Ted ji celou nějak nemůžu najít. Ale pokusím se;)

pro maXimum (Saty, 28. 02. 2009 21:57)

Krásná báseň, nedivím se, že se ti líbí. Děkuju žes jí sem dala. Psala jsi že je ve zkrácené formě, mohla bys mi poslat celou verzi?

Zkráceně: (maXimum, 28. 02. 2009 14:46)

Démon byl schopný se pro svou lásku klidně změnit. Prosí Tamaru o opětování své lásky. Když ji poprvé spatřil, začal nenávidět svou moc a nesmrtelnost.

"Vyhnance nebes, podobné mi,
jsem v zoufalství svém potom zval,
však tváří, slov zlých nechce se mi,
běda! Já sám jich nepoznal!"

Raději by byl jako obyčejný člověk a žil by šťastný život po boku své vyvolené, než aby byl sám a nemilován. Chce už napořád být s ní, protože v něm dokázala rozdmýchat nějaký plamen lásky. Začal pociťovat city, lásku a lítost. Ptá se sám sebe na mnoho otázek, které ho do té doby vůbec nenapadly.

"Já s nebesy chci smířiti se,
chci milovat, chci modliti se,
chci věřit v dobro s radostí,
a setřu slzou lítosti,
si z čela, jež tě bude hodné,
dým nebeského plamene."

K čemu mu je nesmrtelnost, věčnost a nekonečnost? Vždyť to jsou jen pouhá slova. Slova, ale prázdná, bez inspirace, bez Boha - té ženy.
Démon dokáže odehnat i Tamařina strážného anděla a vstoupí za svou milovanou i za klášterní zdi.

Démon lehce pak,
odvětiv slovy vábivými,
ke zbožným jejím povzdechům,
se žhavě přimkl ústy svými
k dívčiným třesoucím se rtům.
Duch zla tak triumfoval, žel!
Jed polibku smrtelnou mocí
jí vnikl v ňadra chvílí tou.

Dívka zemřela.

Éternou dálkou, v modrém tichu,
kterýsi anděl ze svatých
svá zlatá křídla lehce zdvih
a z víru světa duši v hříchu
odnášel vzhůru v loktech svých.
I proklel Démon, poražený,
poznovu šílené své sny
a zůstal sám ve vesmíru, bez proměny,
bez naděje, bez lásky...

Žárlivě svoji kořist střeží
zde temná řeka Kazbeku
a hroby v klidu věčna leží
přes věčný neklid v člověku.
 

pro maXimum (Saty, 26. 02. 2009 21:39)

Ženské osudy jsou si někdy podobé. Je to proto, že vnímáme lásku jako něco, co nám dává růže na tváře
a smích na rty, je to proto, že podobně cítíme ztrátu i bolest a proto v našich duších nechává podobné otisky. Nebudu se tě ptát, s jakou básní ses ztotožnila, ale poprosím tě, jestli bys sem nedala tu báseň "Démon". Neznám ji a ráda bych si ji přečetla. Slovíčko "Démon" je totiž dost silně propojeno s mým momentálním životem.

Moc, moc, moc... (maXimum, 26. 02. 2009 10:47)

...krásné básničky. Jedna přesně vistihla jednu mojí životní situaci. Fakt moc pěkný. Znáte někdo básen "Démon"? Taky pěkná...:)

pro Leviathana (Saty, 16. 11. 2008 13:26)

 

Máš cit pro básně Leviathane a když nějakou vybereš, tak vždycky proto, aby potěšila, nebo aby něco řekla. Byla bych ráda kdybys napsal sám svoji báseň, tak jako se snažíme básnit my. Nezáleží na tom, že nebude dokonalá, ale bude tvoje. Dík za tyhle verše a těším se na odpověď.

Jedna báseň (Leviathan, 15. 11. 2008 02:51)

Tak jsem právě dočetl jednu básnickou sbírku,a tak Vám jednu báseň sem napíši,moc se mi líbila.

Tristian Corbiére
Šalmaj

Spi láskou,špatný kovaříčku cikád!
Až pokryjí tě jednou kostřavy,
i tobě bude cinkat u hlavy,
cikáda přijde tobě zanaříkat.

Počkej,až rosa ráno začne vzlykat!
Jarní květ bude krásně bělavý ...
Spi láskou,špatný kovaříčku cikád.
Ve stádech plačky větry budou sykat ...

Nosatá Múza se tu postaví,
na rtech ti nechá tu čerň únavy
rýmů,jež zbledlým k morku budou vnikat ...
Spi láskou,špatný kovaříčku cikád.

Věřím,že se bude líbit i Vám.
Dobrou noc.

Jirka (Saty, 09. 10. 2008 09:36)

Notoricky známá a opět ověřená pravda.;-) Vítej z5.

Saty (24Jirka, 08. 10. 2008 18:19)

Zítra se vracím, bylo tu krásně ale holky máme hezčí :)

jak je? (Saty, 08. 10. 2008 00:30)

Máš pravdu jako vždycky. Jak je ve Francii?

básničky (24Jirka, 07. 10. 2008 17:04)

Básničky jsou lehká věc, učí nás odeslat uschované, utajit rozpoznané, přečíst si zalepené,
a svrhnout vyvolené, učí nás milování, touze a poznávání, jen jednu vadu mají, že mnoho vykecají.

71991 (Saty, 07. 10. 2008 02:12)

Je po půlnoci a já jak sova počítám jak řeka hodin tekla rok.
Došly rýmy, došla slova, neumím s tebou držet krok.
Básníkem se musí člověk narodit, jak na to mohl by jsi poradit?

45077 (24Jirka, 06. 10. 2008 16:46)

Chutnáš ve dne stejně jako v noci, budíš mě šeptáním o pomoc při bezmoci, stále mnou protékáš ty kapko touhy po milování,tisknu tě v náručí i přes tvé věčné lhaní,já samoten v pavoučí síti tvého těla, hledám proč dospěle jsi tak moc nedospělá,necháváš vystydnout čaj po žhavé noci, když já tě probouzím touhou být ve tvé moci.

MILEN (24Jirka, 22. 09. 2008 23:22)

Tři stromy v lese staletí se k sobě kloní tři stromy v lese nikdo je nerozdělí a tráva roste jen v trsech a sama není nehledej ve dne co k noci se ti pojí

pro Zdeňka (Saty, 04. 07. 2008 23:00)

Zajímavě si dávkuješ poezii, jsi jako labužník. Ono je to vidět i u tebe na tvých básních. Jde poznat, že básně jsi cítil uvnitř sebe přesně tak, jak jsi je napsal.

pro Milenu (Saty, 04. 07. 2008 22:53)

Mileno, každá tvoje báseň je prosycena tebou, tvým smutkem který v tobě sedí. Někdy se ho snažíš zakrýt, ale při psaní básní ti to nejde, tryská to přímo z tebe. Má název "Pro radost" a mě napadá, že právě takové básně ti přinášejí radost a ubírají smutek tím, že jej vložíš do slov. Jestli to tak je, tak piš, jakmile budeš mít chuť na psaní básní.

pro milovaný les (milena, 02. 07. 2008 17:53)

Pro radost

Jdu po hnědém jehličí
a polykám hořké slzy
mé kroky ticho neničí
najdu cíl? Snad brzy.
Krok ubírá se za krokem
má cesta konce nemá
nechci být ničím otrokem
ať raději jsou ústa němá.
Nevím, jak daleko jsem od lidí
samotu hledám ze všech stran,
alespoň nikdo z nich nevidí
na duši krvavé šrámy mám.
Není to samota čeho se bojím
myšlenky jsou mi nepřítelem,
kdy asi duši s tělem spojím
a budu sama sobě kamarádem.
V myšlenkách pomalu bloudím
pozor na cestu nedávám,
duši i srdce své soudím
žádnou naději nedávám.
Ve vlasech se zachytila větévka
jiskří jak kousek sluníčka,
v korunách zazpívala jiřička
do oka se vedrala slzička.
Slza není hořká, je jemně slaná
jak nekonečné živé moře chutná
z brady mi sklouzla na dlaň
oblíznout ji přišla mladá laň.
Poprvé po dlouhém čase
úsměv prosvětlil moji tvář
poprvé po velmi zlém čase
spatřila jsem sluneční zář.

Dere své paprsky mezi stromy
celou mne omotají teplem
mezi stromy se paprsky lomí
jsou mým něžným světlem.
Samota již vlastně není
vždyť kolem je tolik života
samota se již brzy změní
já cítím štěstí kolotat.
Přes broučka, ptáčka, motýla
probouzím svou mrtvou duši
les se mne s láskou dotýká
a šeptá tiše, moc ti to sluší.
K nám do lesa vždy můžeš
ale pamatuj, patříš k lidem
když se zdá, že dál nemůžeš
nauč se brát vše s klidem.
Zde v lese ti síly obnovíme
a pošleme tě zpět do života
tady tě vždy pochopíme
venku je třeba i tvá ruka.
Smiř se s tím, patříš k lidem
k nám přijď na návštěvu
tu naplníš svou duši klidem
pak nepotkáš žádnou porobu.





 

Krásné a pohodové básně (Zdeněk Kopřiva, 01. 07. 2008 20:33)

Ahoj Saty,

Velmi, velmi, velmi moc se mi líbila básnička "Ledová princezna" Děkuji, že jsi osvěžila mou duši:-)))

PS: Už se těším na další Tvoje básně až se do nich začtu. Básně si dávkuju po malých dávkách. Zůstávám u jedné básně, dokud se nestane součástí mého nitra a až potom přejdu k další.

Ahoj (Katy - strašidlo a Bar, 24. 06. 2008 08:52)

Některé básně jsou velmi povedené. Líbí se mi moc to přiznání i ostatní, samozřejmě :o). Jen klidně někdy vypust ty rými, nejsou tak důležité jako tvá sdělení, které mají hloubku, o jejíž důvodech se mohu jen domnívat, protože tě neznám, ale i to más vé kouzlo, protože pro každého může mít určitá báseň jiný význam. Pěkné Satynko. Zas dojdu, máš tu i nějaké své povídky? Máš toho tady hodně tak abych nebloudila :o)

... (Milena, 19. 06. 2008 15:01)

 

Zapomeň

Stalo se, co stát se mělo
i když jsem se bránila,
utíkám mu, vyhýbám se
pohltilo mne to docela.

Něžný dotek našich rukou
pálí jako horoucí vatra,
bojím se nad možnou ztrátou
duše má, bude pak prázdná.

Je to silnější, než jsem já
vždycky očekávám bolest,
je to složitější, než se zdá
usedám v pokoji na pelest.

Vše v pokoji mne nutí ven
jdi holka, prožij svůj sen,
mozek, ten se tvrdě vzpírá
srdce se však lásce otevírá.

Srdce zastav svůj rychlý let
bolí to víc, než kdy přiznám,
snad se v sobě jednou vyznám
znovu spustím ten lásky let.

Srdce zastav svůj rychlý tep
duše zastav svůj prudký let,
popálím se zase velmi krutě
zčernají mé bílé labutí perutě.

Zastavila jsem svůj let
bolí to víc, než přiznám,
snad se v sobě jednou vyznám
znovu spustím ten lásky let.

 

pro Renatu (Saty, 06. 06. 2008 13:40)

Tak tohle mě oslovilo taky, možná proto, že mívám někdy pocity, který ta báseň přesně vystihuje. Klidně sem hoď něco z tvojí vlastní tvorby, rádi si přečtem.

... pěkné básničky (Renata, 05. 06. 2008 09:53)

I já občas něco sesmolím. Jsem hračička. Básnička, o kterou se s vámi chci podělit dnes moje není, ale šíleně mě kdysi oslovila. Oslovuje. A mám obavu, že tomu tak ještě nějaký ten pátek bude i dál. :-)

Depka si plivla do dlaní
a tlačí na sekeru.
Vypadám jako netáhlo
a že na všechno seru,
přitom mám duši ve svěráku
a neunesu tužku,
bloudím jak průvan po baráku,
jen sedět mi dá fušku,
hlavu jako bych skartoval
a nenacházím jinou
a tíseň utahuje dál.
Miláčku, kde jsi
s medicínou?!
 

... (Saty, 25. 05. 2008 21:59)

Plátky růží, radost, někdy zlost
cesta sypaná popelem toho co bylo.
Všechno jsou vzpomínky na minulost.
V návratu bosé nohy mizí v prachu,
pomalu jdu...pomalu a beze strachu
i když všechno co bylo umřelo.
Cesta střepů, boje a nerovných střetů
bod nula a vzpomínky na budoucnost.
Co krok, to moje krev s cizí se míchá
a kolem nepoznání, co drzost a co ctnost.
S pohledem dopředu přešlapuji tak tichá
a říkám si - smůla,
stojím pořád na bodu nula.

pro Jana (Saty, 22. 05. 2008 23:52)

Docela jsi mě rozhodil. Poznal jsi komu jsem psala ty slova a přesně i to, co jsem tím chtěla říct. Cením si toho,co jsi odepsal, dneska ti rozumím každé slovo, ale jindy mi přinášíš zmatek. Jsou chvíle, kdy se snažím jít dopředu, ale pak zjistím, že se motám v kruhu. Procházíme fázemi bytí...larva, kukla, motýl. Tak strašně bych chtěla mít křídla, ale něco mě drží při zemi. Promiň mi toho náfuku. Sice bude ještě dlouho trvat, než porozumím, ale budu tě vidět jinýma očima.

Pro Saty (Jan, 22. 05. 2008 17:38)

Víš v čem je problém Saty?Ty chceš abych za tebe prostě všechnu práci odved já,pak to bude v tvých očích pomoc.Přijdu k tobě,dám ti slovo,a budu ti jej vysvětlovat dokud ho nepochopíš.Jenomže ty ho nejen že musíš pochopit,ale i přijmout.A nepřijmeš ho jináč než prožitím-svým prožitím musíš dojít významu těch slov.Tuhle práci za tebe nikdo neudělá a to je to co nechápeš a proto máš za to,že když jentak bez vysvětlování a snažení se,frknu něco do placu,považuji se za něco víc než jsou všichni okolo.Pravda je taková,že já vlastně nemusím říkat nic.Jenomže potom bych,dle mého svědomí nepomáhal,byl bych lhostejný k tomu co se děje.A byl bych tím jakého mne vidíš.Nemám se za kdovíjak vidoucího,jsou tu bezesporu jiní,kteří by mohli rozdávat plnýma hrstma a nejen tady,tak se nezlob že jednám jak jednám a neměj mne za náfuku,jen proto že nechápeš mé chování...

dotek (Saty, 22. 05. 2008 14:58)

Kdosi se dotkl slunce,
a shora na ty dole hledí
za záda schovává si ruce.
Přijímám paprsky na dálku,
bez doteku, ne jako ti co vědí.
Usmívám se, je to k nevíře
mám ruce čisté a ty...puchýře.

Sen (Jan, 23. 04. 2008 23:54)

Zábleskem do vrat zahrad vráží,
step nebe brázdí Velký Vůz.
Spim v misce vah,
prach hvězdných drah-
tím v noci dne se přikreju.
A nemám strach,
bo ve svém snu už nejsem sám,
vítr nás hladí po hlavách-
jsem jeden z kmene Pigmejů
a jméno mé jest Sloní Trus
a všichni si mne váží...

Jiřímu (Jan, 23. 04. 2008 23:46)

Nepůjdem spolu na ryby?
Usednem v míru po svých bocích-
Ty budeš skládat silné verše
a já zraňovat němé tváře...
..tak blízcí a tak vzdálení..
-větve co plavou,
budeme k řece úctu chovat.
Jiní a přece...
se všim co zbylo po prorocích,
každej nad svojí hlavou
necháme stejný listí poletovat...
..povíš mi "chápeš..?"
a já se zdržim komentáře..
Nepůjdem spolu na ryby?

pro Hynka (Saty, 09. 04. 2008 11:55)

Ahojky Hynku, celý život chodíme po schodech. Jednou jdem nahoru a pak nás něco pošle klidně o několik pater níž. Lepší je, naučít se žít tam i tam, ale nespokojit se s výhledem, který se nám momentálně naskýtá, když je možnost vidět dál.
Děkuju za hezké písnutí a jsem ráda že se ti tu líbilo.

si dobra (Hynek, 28. 03. 2008 22:03)

mas fajn blog je mooooc dobry. a ty basne jsou taky pekny. je to tu fakt pekny. ta musik je taky supr.

Mnohe schody vedou nahoru ale mnohe taky strmne dolu!.

strasne krasny (vocas, 28. 03. 2008 12:39)

mas moc krasnej blog a hraje k tomu suprova pisnicka proste puser kdyby jsi byla tak hodna/nej tak mi to prosim posli na email smallgirl@email.cz všechny basnicky dekuju to moc je to tu krasny=D

pro Glorii a Lucíka (Saty, 18. 03. 2008 12:41)

Slzy jsou nejcennější vodou vesmíru, jsou vodou živou.

Lucík (Gloria, 13. 03. 2008 21:54)

Já brečím !

je to super (Lucík, 10. 03. 2008 14:20)

Ahojky fakt je to krásný...Když poslouchám tu písničku tak se mi chce brečet...

Elfka (Saty, 25. 02. 2008 08:26)

Ke slunci vztahuji ruce,
k měsíci stoupá mi duše.
Prstem hraji na nit pavučin
a nebe i les naslouchá,
jen lidé tváří se hluše.
Neslyší, nebo nechtějí?
čert je vem a nebo voda,
šeptám se slzou potají
pro mě i pro ně...škoda.

Z dopisů sobě (Jan, 18. 02. 2008 18:12)

Někdy se jen tak zastavim
- nesever,nejih
a prohlížim si ruce..
a paže-větve..
a dlaně-listy..
a prsty-cévky jejich..
Jsem javor,
anebo lípa jsem,
hrušeň-prach silnic polykám..
Lidi mě za to hubujou,
šumí-li vítr,
někdy se jentak zastavim
a dlouho hledim-do nikam...

zavřeno (24Jirka, 13. 02. 2008 15:07)

Krabička dřevěná, betonem zalitá, v ní sedím tiše, ani nedutám, někdy i vylezu ale jsem jiný a tak na slunci pak, sám sebe míjím. Přelitá , provazem ovázaná v trezoru zamknutá, krabička je tak sama.
 

pro Denku (Saty, 13. 01. 2008 00:38)

Ahojky Denko, děkuju za básničku. Je smutná asi jako je smutný tvoje srdíčko. Přeji ti abys psla veselejší básničky a jen malý dodatek. Ať děláš co děláš, nikdy z tebe nebude král, nanejvýš královna.
Měj se hezky.

Janovi (Saty, 13. 01. 2008 00:35)

City kolikrát zradily
teď na pomoc si rozum beru.
Je nemoc co nemocí není?
Nejlepší lék...na mou věru
namíchat city a porozumění
v keramickém šálku
funguje i na takovou dálku.
 

Básně pro raněné city (Básník Denka, 12. 01. 2008 20:52)

Co se básní týče, vše co se tu píše,
je zpod rukou umělce, nerozumím rumněnce!
A jak se to hodnotí? Je to jako bodnutí!
Zasažená nožem, eště slyším cože?!!
Není to konec? Je to sen a ranec!
Sen už se vzdaluje, noc rychle pomije.
Nastává druhý den, smutná se cítím jen!
Můj milí je pryč a mne je zase tíž!
Osud se nemílil, měla sem čas?
Slzy mi rozmazali děj, A JÁ SLYŠÍM hej!
Láska mne děsí a nejsem težší, své city táhnu dál A doufám že ze mne bude král!!!

Pro Saty (Jan, 11. 01. 2008 16:13)

Poznalas nemocného?
Vždyť těžké je to umět...
nesnaž se porozumět
- vyciťuj

Sedymu (Jan, 11. 01. 2008 16:09)

Přemejšlel jsi nad tou vodou?Moc myslíš,to je chyba...

Janovi (Saty, 11. 01. 2008 13:39)

Hříchem je být květinou
jež jen o půlnoci rozkvétá
to spojení s noční hodinou
ke slunci láká nemocného
s diagnozou...citový popleta.

pro Sedy (Saty, 11. 01. 2008 13:09)

Napsala jsem ti reakci na "Mysl žije i po smrti, tam se to víc hodí.;-)

Janovi (Sedy, 11. 01. 2008 09:13)

Jane , proč Všehochuť ? Proč ne Kadidlo ? Máváš s tím , jak kdybys vyháněl ďábla....přestaň blekotat a začni myslet !

Pro Saty (Jan, 10. 01. 2008 20:26)

Škoda že nejsem úhořem
- v noci bych přelez hráze
a skončil někde u moře
citový metastáze...
 

Všehochuť (Jan, 10. 01. 2008 19:36)

A po plážovym vánku,
širokej úsměv tornáda..
Hlava plná cizých hlasů
-zvířecí chuť po čerstvym masu,
invencí buněk centrálního mozku,
vyrodí koule kouli kostku
a jak eroze do skály
-lačný všech autosugestivních proměn,
svý schyzofrenní vokály
zatnou i do mně.
Rozdělý všemu jedním dílem
a než nachem zjihne půda,
na lebce zděšenýho Hooda,
popraví jabko samostřílem...
V průčelí chrámu delíria,
hned vedle stánku s hotdogy,
kde míra zmírá pro drogy,
s neurony míru,chcípám i já
-pouta a slzy masožrouta-,
krev steaků vpitá do papíru,
na vyschlé kostře dalamánku
spí babiččina roláda
a hlava plná cizých hlasů
-zvířecí chuť po čerstvym masu
a po plážovym vánku
širokej úsměv tornáda...

pro Saty a Jana (Sedy, 10. 01. 2008 12:17)


Otázka , která nepatří možná na tyto stránky je- co JE po životě ? Když začnu reprodukovat moje hlasy, nadzvednu asi mnoho lidí až ke stropu. Proto jsem radši napsal tuhle básničku.


Žár nepozná slitování,
chvěv rtů
se k srdci přimyká,
tep života pulzuje
v nekonečné pouti
onanujících lží a přetvářek,
obraz pokřivených zrcadel,
kde tanec vášně s mocí,
škleb
nad umírajícím pohrdá.

Je smrt protivenstvím
či vysvobozením ?
Nebo je předobrazem toho,
co nastane?
Je smrt klíčem vesmírného života,
kde se nikdo na nic neptá,
kde není zrcadel ani pozlátek?

Je klid nekonečné krásy,
harmonie ticha,
snad zapomenutím na dny odříkání,
na dny kdy se táži,
chceš srdce ještě tlouci ?!
 

pro Saty (Sedy, 10. 01. 2008 11:05)

 

Je to asi složitější. Ale jak chceš poznat štěstí bez útrap,jak chceš poznat krásu pohlazení když nedostaneš pořádnej kopanec ? A smrt je součástí života stejně jako narození. V obouch případech se pláče. Jednou štěstím, podruhé žalem.

Janovi (Sedy, 10. 01. 2008 10:57)

Napiš mi mailovou adresu, něco ti pošlu - možná velkýho panáka na kuráž..

Janovi (Saty, 10. 01. 2008 08:51)

Škoda že nejseš králík, dostal by si za uši...za to sabotování.:-DD

pro Sedy (Saty, 10. 01. 2008 08:50)

Ta báseň je pěkně chmurná. Nevím jestli za tu jedinou jistotu mám být ráda, nebo ne. Vlastně na to ani moc nemyslím a radši si snažím připomínat to hezký co v životě je, protože těch blbejch věcí v životě samotným je taky dost. U mě to funguje tak, že ty blbý chvíle se snažím zapomenout a pomáhám si tím, že si připomenu ty hezký. Já vím, že nejsou jen básně o slunci a kytkách, ale ty druhý se mi hůř čtou.

Jiřímu (Jan, 09. 01. 2008 23:03)

Nenech mne to tu donekonečna sabotovat....sakra

pro Saty a Jana (Sedy, 09. 01. 2008 10:15)

Není každá báseň jen o lásce, o životě,o přírodě. K téhle jsem přišel po půlnoční návštěvě hrobu mého kamaráda. Možná je jen potvrzením, že smrt je v životě jediná jistota.

Skřípot vrzajícího víka .

Chřadnoucí kosti do bělosti brousí
ozvěny a hrůzné zvuky z hlubin.
Jakým pamlskem jsou tvé tkáně,
jakým pamlskem je tvůj spánek ?

Nejsem naštěstí já
kdo zaplňuje trávící trakt toho odporného červa,
co přeměňuje lidská střeva
v trus svého slizkého těla.

Buď požehnaná lidská prostoto,
buď požehnaná lidská touho,
buď požehnaná lidská stvůro,
ty, ježs mu na zemi připravila peklo.

Chřadnul li mozek jiného
pod víkem z mizerného dřeva,
radoval se zatím druhý,
jak obelstil smrt i boha.

Žár slunce
nebo žár pekla ?
Jak nicotná smrt
s pachutí červa!

Než tato nikdy nekončící cesta,
než věčnost mezi bludy,
než věčnost mezi rozpálenými kruhy,
dobrá prostoto.....

...kéž kámen vytesaný kovovými hroty
nezní jak falešné dudy.
Nechci prosit o slitování ,
nechci prosit o smilování.

Nech spočinout zrak,
nech spočinou hlas,
nech spočinout dotek dřevěného víka,
nech nadějí je tvá víra.

Nechť nadějí je rezavějící skoba
jež připoutala obludu osla !
Jak dlouho budeš rezavět,
jak dlouho budeš držet
své kruté opratě
 

pro Saty a Jana (Sedy, 08. 01. 2008 11:13)

Kapkou nic nespláchneš, jenom rozmažeš. Miluji bouře . Ve skalách kdy se hrom tříská o stěny,kdy se z nebe valí potoky vody, kdy neslyšíš ani vlastní prosby...a potom vše utichne, a všude je jasno a čisto.

Básníkovi pod horama (Jan, 06. 01. 2008 19:08)

Vrať se...

pro Sedy (Saty, 05. 01. 2008 00:42)

Sedy, vodopád slov je někdy dobré zastavit a zprvu pouštět po kapkách, protože příval může natropit škodu, určitě víš jak to myslím. Za tu báseň děkuji, je to vlastně vyznání tomu v co věříš a čím žiješ. Věřím, že není poslední.

pro Saty (Sedy, 04. 01. 2008 11:49)

Tmou i nocí se potloukám,
jediné co mne zajímá
je otázka,
ke které jsem snad přikován.

Snad fantazie,
rozbřesk skutečnosti,
nebo výsměch potulného hlupáka ?

Hvězdy zatím po obloze plují
jak maličké bárky v oceánu.
Mámení smyslů
nebo svět který se usmívá ?
Proč trpělivost tak pomalu utíká ?

Konečně s prvním slunečním paprskem
který se mlhou a větvemi prodírá,
přichází kouzelná hra stínů,
barev , světel.

Měnící se panorama,
kulisa skal už není statická,
je v úžasném pohybu.
Netušil jsem,
že včela za rozbřesku vstává.

Vše žije......
a to je nádhera !
 

pro Saty (Sedy, 04. 01. 2008 11:27)

složitost je jen v tom, porozumět.Víš rád bych popisoval věci jinak, možná přijatelněji,možná pokorněji. Proč tento systém pracuje s určitou dávkou nadsazenosti? Trvalo mi dlouho než jsem ho pochpil.Je v něm jeden základní princip. Informaci kterou přijmu(vyslechnu) nemůžu přetvářet nebo překrucovat.Následující informace které bych přijal,by byly také překroucené.Trochu jsem to asi všechno na těchto stránkách přehltil, dám pauzu. Na důkaz, že jsem byl na těchto stránkách rád, ti posílám básničku, kterou jsem napsal dnes ráno jen pro tebe.

pro Sedy (Saty, 02. 01. 2008 00:37)

Jsi na mě moc složitej, já to radši česky.:-DD

pro Saty (Sedy, 30. 12. 2007 15:32)

Je to jako detektor lži. Můžeš si myslet a říkat co chceš, ale "vědomí " to neošálíš. Když ho máš čisté, otázka zní proč?

pro Sedy (Saty, 29. 12. 2007 12:57)

Neměl jsi na mysli tohle? "vyhodnocení vztahů mezi jednotlivými subjekty jsou nejpodstatnější reakce."

pro Saty (Sedy, 27. 12. 2007 18:42)

Klikni si na UFO a pozor: není důležité co si myslíš ,ale tvoje reakce ! A tu se dozvím...nevěříš? "lů stož lů"

pro Sedy (Saty, 27. 12. 2007 12:57)

Šifra mistra Sedy? Do básně by to asi nebylo to pravý ořechový, jak jsou tam čísla, je to studený.;-))

pro Saty (Sedy, 27. 12. 2007 10:31)

Máš to nějak zakódovaný , ale je to i tvoje věta . miluji tě

pro Saty (Sedy, 27. 12. 2007 10:28)

Mïluji tě.

pro Sedy (Saty, 27. 12. 2007 00:36)

Do dneška jsem považovala za nejkrásnější větu "miluji tě". Můžeš mi přeložit co znamená tvoje nejkrásnější věta? síííím...

pro Saty (Sedy, 24. 12. 2007 18:02)

Lů stož lů. Nejkrásnější věta z kosmu......

pro Sedy (Saty, 21. 12. 2007 19:40)

Děkuju, umíš udělat radost.

pro Saty (Sedy, 21. 12. 2007 15:01)

Jsou moc krásný.....

pro Sedy (Saty, 20. 12. 2007 23:25)

Jsou moje.

pro Saty (Sedy, 20. 12. 2007 23:03)

Rád bych věděl kdo napsal úvodní básně této stránky ?

pro Saty (Sedy, 17. 12. 2007 17:07)

Patří k mé 20, neuvažoval jsem,že bych ti jí mohl napsat.Vím že je nejlepší...ale je to možná jenom zdání.Z téhle trojky se jedna bez druhé neobejde,nedávalo by to smysl ,každá jedna(samotná) je vlastně povrchní.

pro Sedy (Saty, 16. 12. 2007 18:52)

Nevím proč jsi psal, že ta první báseň je nejhezčí. Možná pro tebe, ale mě se nejvíc líbí tahle. Třeba je to tím, že se mi líbí básně které jsou o vztahu dvou lidí, o lásce i nelásce. Patří k těm dvaceti jak jsi psal?

pro Saty (Sedy, 16. 12. 2007 11:24)

T O U H A

Miluj mě lásko,
miluj mě.
Není hezčích slov mezi keři růží,
...snad mi dovolíš položit tvé krásné
vínem neposkvrněné tělo,
vedle mého.

Žvaním nesmysly,
rty si koušu,
nevím,
jak se dotknout tvého prsu.
Nemuč lásko touhu mou,
dovol prosím prstům zjistit,
co dělá ty tvary,
pod tvou halenkou.

Knoflík ulít,
bože,tolik krásy vznáší,
vím,promiň,která nožka pravá ?
Snad ne ta levá?

Prsů se jak motýl dotýkám,
jak motýl létám
z jednoho květu na druhý,
pomalu se vznáším nad údolím.

Krásné údolí zakrývá sukýnka perleťová,
nenech mě lásko čekat na soumrak,
přikryj nás obláčkem mlhy,
kterou jak měsíček
potají proplouvám.

Líbám leknín,
sním,
nekonečná víheň snoubí s utonutím.
Jsi sen nebo ještě smím ?

Sním vůni růží,
sním nejkrásnější sen.
Odpusť
jest-li jsem nebyl něžný.

Lásko, miluji tě !
 

pro Sedy (Saty, 14. 12. 2007 19:06)

 

"Fantasta, snílek a básník, pro reálný život přímo vražedná kombinace, ale mít ho za kamaráda je úžasná věc." tohle mi mamka jednou říkala. ¨Nemysli si, jsem na tom podobně. Já nemám někdy vůli vracet se do reality, ale moje okolí tu vůli má, takže je to půl na půl. Ráda čtu něčí básně a víš proč? Protože jsou od amatéra jako jsem já a jsou úplně odlišný, než píšu já. Děkuju ti za ně.

pro Saty (Sedy, 14. 12. 2007 17:13)


Lunární záře.

Nekonečná lunární záře,
lunární záře z radosti hvězd,
chceš-li nekonečno chápat,
buď sám malý jak červíček.

Krůček po krůčku stoupáš ke hvězdám
a stále se ptáš,
která je ta pravá,
k tvému srdci nejblíže.

Zář hvězd tě v noci doprovází.
V tajuplném prostoru,
kde se nikdo neptá,
buď vítán.

Žár slunce se skrývá,
vítej mezi hvězdami,
vítej v kosmu nekonečných plání,
vítej človíčku mezi kněžnami,
vítej a buď šťasten mezi náma.

Klíč k vesmíru odemyká
nejkrásnější příběh života,
nekonečné vulkány vesmírné energie,
tajů života,
lásky,
krásy lunární záře.
Buď milován !

pro Saty (Sedy, 14. 12. 2007 16:46)

Je moje.Mám jich asi dvacet,Rád ti napíšu i jinou,ale přiznám, že tahle je asi nejpovedenější.

pro Sedy (Saty, 11. 12. 2007 23:29)

Hezky jsi to napsal. Řekneš mi kdo ti tu báseň diktoval, nebo je tvoje?

pro Saty (Sedy, 11. 12. 2007 18:18)

Relativita je součást normálního života,když jí vnímáš.Není to o diktátu,s ním se nikam nedostanem.Je to o naslouchání těch, co tu žili, co nám nechávají vzkaz, aby jsme se chovali jako lidi..., chce to jen nasloucht a prostoupení časem je nicota,třebaže to začíná pouhými básněmi nebo pohádkami.

pro Sedy (Saty, 10. 12. 2007 21:04)

Důkaz, že všechno je relativní? Teoreticky ano, ale tohle co jsi napsal je praxe Sedy. Co se týká básní, neberu žádnej diktát, pokud ti nediktuje smutek, radost, nebo láska.

pro Saty (Sedy, 10. 12. 2007 17:59)

Další důkaz relativity? Nechám to na tobě,ať máš o čem přemýšlet.Kdo mi jí nadiktoval ? Schválně...



L a b i r i n t ž i v o t a


Jehličí s vůní pryskyřičníků,
pestík vábící hedvábím,
chrám lesů vyzvání,
jedlím k modlitbě zrozených životů,
chci žít, chci žít, chci žít!

Lišejník, kmen, vřesoví,
Severku pravěky hladí,
čekání návratů z přítmí soumraků,
tajemných sil hloubky poznání,
krásy a věčného rouhání.

Granátové jablko,
roucho nejbolestivějšího chtíče,
červánky hořící studem,
luna uchvácena pudem.

Jen ulehne spánkem milosrdným,
stínem duchů a tajemného světa,
láska náhle vzkvétá
zahalena v šat noci
a hřejivého tepla.

Tichými vzlyky milostnou hru neošálí.
Lůno Evino laskavými poselstvími
vítá jaro, plod života a lásky.
Slunce svítá,
přichází nový svět,
noc vyčerpaná odchází mlázím,
kde srneček v třpytivé rose
se o život hlásí.
Svatá prostoto,
vždyť život je tak krásný.

 

Druhej břeh (Jan, 16. 11. 2007 16:42)

Nad tratí do hor právě svítá,
očima starce,
vyzutý z pohor,
unaven hledím
jak vločky sněhu
po "druhém břehu"
tancujou čardáš...
konečky prstů sahám po nich,
po hřívách koní,
po známejch tvářích,
po jabloních,
zas cejtim tvoje mokrý vlasy,
i to jak voní,
i to jak mizej
stránky v knize
...zaječí slzy v stopách sněžnýho leoparda
 

pro Enstein (Saty, 15. 11. 2007 17:27)

Přílišné sebevědomí prý kazí charakter, pracuju na sobě i známí mi pomáhaj jak se dá, tak mi to nekaž.;-))) Sakra, ten "KOŠ"...dobrá věc, ještě si to rozmyslím...

to Saty (Enstein 2, 15. 11. 2007 15:29)

Já to vidím jinak, i když slova mají někdy neskutečnou moc,je třeba si zaznamenávat ta správná,tyhle co to tu píšeš,klidně vymaž,prostě vytvoř ve své mysli položku "KOŠ"a tam podobný nesmysly likviduj.

pro Einsteina (Saty, 15. 11. 2007 08:48)

Už se zase touláš po hvězdách Ensteine? Jestli je ten sen hezkej, tak sni dál, já ti k tomu řeknu jen hodnocení toho kdo mě zná: krákám prý jako vrána, jsem prý slepice a k tomu noční sůva, o slavíčkovi se nikdo nezmínil, tak nevíííím...

sním? (Enstein 2, 14. 11. 2007 22:20)

Jsem tu a poslouchám tu boží skladbu,nebudeš mi věřit Saty,napadlo mě,že mi ji zpíváš TY?

 

pro Enstein (Saty, 13. 11. 2007 00:00)

Děkuju ti, takhle krásnej večerníček jsem už dlouho neslyšela. Ani na chvilku
jsem nezapochybovala že jsi úžasný, inteligentní a skromný stvoření, a že by byl
od ženy neodpustitelnej prohřešek chtít na tobě abys vynesl třeba koš s odpadky.
Chápu že máš jiné, ušlechtilejší cíle...kdy půjdeš zamordovat draka??
Nevadí ti že jsem se nad tím neusmála, ale tlemila na celý kolo?
Teď k tomu vážnějšímu. Tak nad tím jsem zůstala s otevřenou pusou.
Slovo od slovíčka jsi mi mluvil z duše, dokonce i stejné pocity
toho propojení a sounáležitosti se vším kolem a vnímání Boha. Připadá mi,jako kdybych žila
ve dvou světech, jeden je reálný se vším co přináší - práci, kamarády,
zájmy, drobné radosti a pak je jiný svět kam občas v myšlenkách utíkám. Je tajemný
a přece není nebezpečný, je vzdálený a přece blízký a myšlenky se dotýkají nebe.
Jako když procházím známým neznámem, cítím i doteky a pak, ta pokora...
Takovou v běžném životě nezažívám. Tebe to přitahuje, mě už to vcuclo. Ahoj a hezkou noc.

pro Saty (Enstein 2, 12. 11. 2007 22:11)

No nevím,Saty,ujišťuji tě,že se mi to neříká snadno,jsem totiž chlap inteligentní,silný,krásný,chytrý,moudrý,rvavý,bezohledný,vždy pravdu mající,milý,hodný,sebechápající,lámající skály,věnující se hodně koníčkům,kamarádi,chlast,víno,ženy,no je toho opravdu hodně těch dobrých vlastností,nebudu ti je tu ani vypisovat,bylo by to na celou stránku a myslím,že je všechny znáš dopodrobna,drtivou většinu z těchto vlastností má nakonec každý chlap.No a protože někdo musí cítit a mít tu zodpovědnost aby tu na zemi lidstvo vůbec přežilo je tu k tomu účelu na nebi bůh a na zemi žena,protože chlap na podobný nesmysly nemá čas,páč musí vždy a všude za každou cenu uplatňovat své skvjelé vlastnosti popsané výše.Tak to byl můj chabý pokus,abych vyloudil úsměv na tvé tváři i když co je z toho pravda,víš sama nejlíp.
A teď vážně,osobně si myslím,že v boha věří každý člověk,kdo říká,že ne,lže a nebo o tom neví.Pozná to ve chvílích nejtěžších.O pohlaví tu asi vůbec nejde,jde spíše o vlastnosti a když o tom tak někdy přemítám,jako o bohu za což považuji přírodu,vesmír,hvězdy i čas prostě všechno co existuje,co můžem vnímat a jsme s tím vším propojeni,ovládne mne velmi silný divný pocit jakési zvláštní euforie,který se popsat nedá,až se toho leknu a pak mám pocit,že jsem cvok prostě pako vymatlaný,kterýmu dá moc a moc práce,aby se udržel v realitě.Joo jo,kdoví,jak to všechno je,ale děsně mě to přitahuje,áhoj.
 

pro Ensteina (Saty, 12. 11. 2007 14:30)

Myslíš?? Co když je Bůh bytost v které jsou žena i muž spojeni?

..... (Enstein 2, 11. 11. 2007 20:32)

Kdybych měl určit pohlaví Boha,řekl bych bez zaváhání,
Bůh musí být žena.

Nikomu (Jan, 04. 11. 2007 22:24)

Na břehu jezera,
hledíme do šera
kalnejch vod.
Přátelé ve smutku
-zoufalí z neskutků,
chystáme těla na přerod...



 

Hem.ex (24jirka, 04. 11. 2007 21:59)

mi to povídej, to bylo hezký, taky končím.

Nabírám nový směr, na půjčku na úvěr, nabírám nový směr, možná jen na týden. Směřuji za obzor, svůj názor za názor, na pravdu na Boha, vyměním.

kameny v nás padají z hory, kameny v nás stavějí domy,
 

Janovi (Hemenex, 03. 11. 2007 23:02)

Špica, fakt.
Přesně vím,
proč už básně nepíšu,
na Vás nemám.
snad jako rozpočítadla
by se ta moje jen hodila.
Jane, já tím kmenem byl
přesně takhle jsem se cítil
ale napsat jak ty
bych to sám nedokázal.
Děkuji.

Satance (Bandy, 03. 11. 2007 19:38)

Kajícný jako nikdy před tím,
poučen pokorou všech kolem,
lituji.
Všechno co jde vzít zpátky,
zdaleka není všechno co chci vzít.
Jako když málo mám na rozdávání.
Slibuji.
 

Achnatovi (Bandy, 03. 11. 2007 19:32)

Nějak mám pocit, že Tvou báseň jsem už někde četl.15-20 let ? Nevím.

Achnatovi (Bandy, 03. 11. 2007 19:27)

Nechodívám sem. Ale je tu zajímavo.

Osobnost (Saty, 03. 11. 2007 09:53)

Chodím a pohrdám, tebou, mnou, všemi,
jsem vyslovená studnice moudrosti,
jsem jedinečný, vyjímečný...ný...ý,
za mnou jen smutek a málo radosti.
Házím korunu a měřím hloubku duše
ty máš hloub a ty zas málo
jsem jedinečný, vyjímečný...ný...ý,
pro mě nic, co by za to stálo.
Zavírám knihu, měním se v stín
neslyším tiché...halóó
Jsem jedinečný, vyjímečný...ný...ý
všichni jste pro mě málo.

 

pro Jana (Saty, 28. 10. 2007 00:18)

Děluji za tu báseň, je krásná a nevím co bych k tomu ještě řekla víc...

Kmenem (Jan, 26. 10. 2007 14:26)

A hladíc kůru
do špičky samé,
proplétám ruce,
po kmenu sunu se
pomalu vzhůru,
přez ohbí ramen,
skrz kapky-
slzy průhledné,
stvořím si hnízdo,
ve které sokol usedne
a v oči se mi ponoří..
Vidím tě Otče,
i tebe matko,
když do kořenů vodu saji,
zahalen jinovatkou,
přec lidské srdce neutajím..
Pln citu z všeho kolem
tak na svém těle holém,
dám zrodit novým.
Mícha se s mízou mísí,
již začínám se košatit.
Pták vyved svoje mladé,
společně odlétají..
V myšlenkách pluji sadem
a hledám sobě blízské-
co rady ví si..se samotou

Podzim (Saty, 23. 10. 2007 23:55)

S pentlí růžovou na hrudi
loukou zarosenou
hledám čtyřlístky v trávě
než den se probudí.

Studený vítr svistí
není čtyřlístek v jeteli
všude spadané listí
jen cesta co lidi rozdělí.
 

achnat (24jirka, 21. 10. 2007 18:19)

no ale on je rád, takže by to byla škoda.
Proč brát krunýř želvě, ona je tam doma.

Jiřímu (Achnat, 20. 10. 2007 21:45)

Měli jste si dát pořádně do huby-s plnym břichem se líp přemejšlí,nemusel by kvůli tomu dneska šlechtit palice...

Achnat (24jirka, 20. 10. 2007 21:32)

fajn. Většina z mých několika opravdových přátel není normální, takže jsem zvyklej :) Jeden z nich byl svýho času zapálený indián na čopru,vedli jsme spolu diskuze o tom jak křesťani zničili indiány, málem jsme si tenkrát dali do huby :) Dneska jezdí s míchačkou , žije v polorezervaci a pěstuje za maringotkou divnou rostlinu :) je fajn s ním pokecat a zavzpomínat.

Jiřímu (Achnat, 20. 10. 2007 21:14)

Jo asi jsem to co si myslíš-když mne upalovali,neřval jsem,jen jsem řekl...tenhle svět neni pro mě....a koukal jsem ti do očí

Achnat (24jirka, 20. 10. 2007 13:30)

Mno osobně si myslím, že jsi cvok :) snad mi rozumíš, ta básnička, tedy to co jsi teď napsal hezký, asi sem přestanu psát.

lovec (Achnat, 20. 10. 2007 09:42)

Na rukách krev
a v hubách etos..
stejně jak oni,
loni o letos-
v úterý žebráš o středu.
Stehno jsi nekuřecí!
Spálený ohněm z díry draka,
s pompézou elfí řešíš věci
a chůzí raka
couváš do předu...
Stehýnkem nekuřecim,
šablonou elegance
s ambicí radit,
po cestách světem,
hladověj trousíš buchty z rance,
přednášíš dětem,
zajíce lovíš kulometem
a necháváš se hladit...
Z iluzí splétáš záchraná lana-
pro"topící se nemocné",
bez hesel vesel,
v kalhotech svůj a s holou váš,
když se zrcadlem promlouváš,
stárneš a máš se za šamana
a lžeš si,což se stává...
Vrásama retu tečou sliny,
na stole chleba okorává
a ty spíš...a stehnem kopeš do peřiny

Achnatovi (Satanka, 18. 10. 2007 07:50)

Kdo chce, najde komu, najde i kam.

Pro Saty (Achnat, 18. 10. 2007 00:26)

Nerozumím...promiň,přečti si to znovu a pokud ani pak nenalezneš jinou souvislost,zapomeň na to..

Jirkovi (Satanka, 17. 10. 2007 22:28)

Už ani nevím. Možná čtu jen mezi řádky, možná mi skáčou písmenka, možná jsi dobrej hráč.

Saty (24jirka, 17. 10. 2007 15:53)

????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????
Hani, bavíme se o tom samém?

Achnatovi (Satanka, 17. 10. 2007 14:42)

Myslíš že cítíš jasně? Žádné díky nečekám, všichni přátelé na netu si dávají podobný dárek. Je to projev přátelství, nebo toho, že si druhého vážíš.

Pro Saty (Achnat, 17. 10. 2007 14:26)

To čemu rozumím,ztrácí se v mlze,to co cítím,vidím jasně...můj projev díku za cokoliv(v četně příspěvku na nástěnku)je jiný než bys čekala,však není komu,není kam...

Jirkovi (Satanka, 17. 10. 2007 11:51)

Četla jsem ji. To čemu rozumím, vidím jasně, čemu nerozumím, ztrácí se v mlze. Záměrně mě mateš? Hraješ si? Není to trošku krutý?

Saty (24Jirka, 17. 10. 2007 11:32)

teď jsem tě asi zmátl, odpověď není v prvním šuplíku ale v šuplíku 1 :)
zbývají dva týdny do popravy :(

Ahoj Saty (24Jirka, 17. 10. 2007 11:25)

odpověď máš od večera v prvním šuplíku :)
 

pro Achnata a Jirku (Satanka, 17. 10. 2007 08:19)

Působíte na mě jako kdybyste byli bráškové. Máte podobný způsob vyjadřování, oba jste citliví, oba umíte krásně psát básně. Někdy se to dotkne až tam...uvnitř, jako třeba teď.

Achnat - hezký (24Jirka, 15. 10. 2007 20:59)

Házím sem profil své milenky, co jí nemám :)

Bezelstně zasněná
úsměvem zkrášlená
o půlnoci bdící

Toužebně vášnivá
snaživě marnivá
v kostele křtící

Domýšlivě svá
bezelstně ulhaná
smějící se, plačící
 

Společenské menu (Achnat, 15. 10. 2007 13:48)

Buřta a k němu pivo,
dotyk a tykání
a nemoc nakažlivou
z falešných čekání...

A smlouvy bez podpisů-
sliby a dohody
a z řady kompromisů
..jen ztráta svobody

A kopy mrtvých plků
a hroby beze jména,
hladová smečka vlků
a láska-srna poraněná..

Plnými hrstmi zvyků,
tradic a návodů
..a bolest okamžiků,
v konvici na vodu-pravda k převaření...

24Jirka (Satanka, 12. 10. 2007 01:16)

Básníci se nestřílejí, patří mezi chráněné živočichy.;-))

a a a (24Jirka, 11. 10. 2007 21:59)

chybka se vloudí, zase bych ale věděl kam se posune poptávková křivka při zvýšení důchodu - zastřelte mě

Rozsochatá (24Jirka, 11. 10. 2007 21:57)

Pam pam pam
pa pa pá
jsi prostovlasá
ve větru ztracená
jsi divoká
a přece zkrocená

pa pa pá
pa pa pá
vidím stromy
ty do nich narážíš
vidím domy
ty jimy procházíš

pa pa pá
pam pam pá

jsi prostořeká
slýchám tvé zívání
jsi jako voda
co pádí ze strání

pa pa pá
pam pa pa

jen tak (Satanka, 10. 10. 2007 00:35)

 

Vítr ve vlasech
jak sametový dech
blůzka deštěm zmáčená
a voda stéká po zádech.
Co jsou všechny živly světa?
Těch nemusím se bát
do sametových dlaní vejdou se.
Je krásné s ohněm si hrát
a oči dívají se snově
sametově...
 

větru a dešti a zemi a ohni (24Jirka, 07. 10. 2007 21:32)

Abnormálně nenormální jevy
někdy se mi takhle večer zjeví
já povídám si potom s nimi,nevím
proč normálním se nenormální jeví.

Duše upnutá, duše sepnutá
pozdní houkání, ducha bloumání





 

Tak (Achnat, 24. 09. 2007 18:12)

Padají slzy z úrovní
v náruč tohoto světa
- když duch nechce znát "duchovní",
pak prázdná každá věta...

Zmije (Satanka, 17. 09. 2007 01:09)

Vteřina zrození
a vyřčená slova
jsi had...
nemám tě rád.
Ten kousek tepla
v klubíčku stočená
si chrání...
jedem brání.
Neví co je zrada
ona jen teplo ráda
zase se stočí
a tichoulince...
syčí...ssssssss

Zmije (Achnat, 16. 09. 2007 22:00)

Vyvstanou nad kraje
rána chladná,
do srpna se nazul rok-
zavšad vůkol azůro
a v trávě se zmije hřeje.
Obtažena glazůrou,
jako skvrna od oleje-
stejně tak krásná je,
stejně tak zrádná...

Já opoměl. (Bandy, 11. 09. 2007 23:36)

K t11.9., 23:13. Jenže já už jí pak nezvednu.Není už ta síla.

O tom důležitém (Bandy, 11. 09. 2007 23:34)

Na které váze zvážím
jak si tě vážím ?
Ve které lásky chvíli
sdělím, co bylo zváženo ?
Má láska k Tobě je prostě hlubokou úctou.
Ženo.

pro Bandy (Satanka, 11. 09. 2007 23:13)

Sakriš Bandy, tobě asi nedělá v životě problém dostat ženskou z polohy svislé do polohy vodorovné co??:-DDDDD

Achnatovi (Satanka, 11. 09. 2007 23:12)

Zregulovat řeku? Jak jsi na to přišel? Jedinou regulaci kterou uznávám, je provoz na křižovatce.

Satance (Bandy, 11. 09. 2007 23:01)

Nenuť se do emocí. Jsi básní i tak.

Pro Saty (Achnat, 09. 09. 2007 21:36)

Chceš zregulovat řeku...?

Pro Achnat a Bandy (Satanka, 07. 09. 2007 19:53)

Vaše básně jsou tak hezký, že nemám odvahu vám konkurovat. To bych musela počkat, až se mnou zase budou mlátit emoce, pak by to šlo, ale v klidovým stavu je to horší. Fakt se to moc hezky čte, díííky.

Jinak. (Bandy, 04. 09. 2007 23:50)

Ta rudá čmouha na nebi,
neboj, to jenom šarlatový kůň
v šíleném trysku nebe rozsvěcel.
To modré není na nebi. To je jen inkoust.
To je jen inkoust na tvém ňadru.
Papír by nesnesl ta slova.
Napsaná pomněnkovým květem.
A tepot kopyt na nebi, ten tepot kopyt na nebi...
Purpur a nach, purpur a nach.
Nekončí ještě den a nezačala noc.
Vášeň a chlad, žízeň a hlad.
Krev na mém rtu je po tvém pozdravení.
Dnes byla možná naposled.
Šílený kůň se šarlatově řítí po nebi.
 

Mluv (Achnat, 04. 09. 2007 20:17)

A v šeru ulic hlasy hledám,
zase vstávám,zase jdu a zas si sedám
a jako světlo lamp po rozích,
ztrácim se v dlouhých monolozích,
sám rukou světa svý rvu srdce
bušící lvem zavřenym v kleci
- v nehmotě ticha urputnosti
atomy dechu...mluv se mnou,mluv se mnou přeci

Nejsi tu,
bez ozvěn moře ničím pění,
se srdcem klidně o zem praští,
jen já ho zvednu-nebuší,
tiše jen mluví o mlčení
a jako lítost když se pálí,
mizí i krev má v nedohlednu...promluv,mluv přeci

Nejsi tu
a přece tvaruješ mou bolest.
I přestože tě prosím-dost,
po chvílích dny a po dnech roky,
stále dál vedeš moje kroky
a tak se zvedám,jdu a chodim v kole,
sám-jen s touhou bezforemnou,
vesmírnym mírem řve má šílenost...mluv se mnou
 

Láska (Satanka, 04. 09. 2007 20:03)

Lásko...?!
Hledáme tě
a přitom
jsou tě plné řeky,
trváš krátce
a přesto věky.
Bez lásky
den je dlouhý
nesplněné sny
nesplněné touhy.

O člověku jenž nezapoměl cejtit... (Achnat, 02. 09. 2007 14:40)

Vystoupil z davu,
chvíli jen věřil..
..no a teď zle je.
Řezal-neměřil
-na poušti hledal orchideje
a to mu setlo hlavu.
Lásko...?!

Achnatovi (Satanka, 02. 09. 2007 10:13)

Dokážeš napsat báseň o člověku, který nezapoměl "cejtit"? Nebo o něčem krásným? Krásný věci zasluhují, aby na ně byla napsaná báseň a taky to příznivě pomáhá těm, kteří to čtou. Myslíš že to půjde, nebo máš potřebu psát smutný básně?
Tuším že mi řekneš, že takových básní bylo napsáno hafo a možná budeš mít pravdu.

Pro Saty (Achnat, 01. 09. 2007 23:42)

Mám rád metall,hard rock,punk,mám rád Kryla,miluju vážnou hudbu a když si něco z toho zpívám,všichni mi říkaj že hudbě vůbec nerozumim,mý básně jsou vážný a trpký,protože jsou o člověku kterej zapoměl na to hlavní...cejtit

pro Achnat (Satanka, 01. 09. 2007 19:58)

Tvoje básně jsou zvláštní. Mám ráda metall a hard rock a taky gothic a přiznám se že vážný hudbě nerozumím. Tyhle básně na mě působí jako vážná hudba. Jsou těžký a vážný, zvlášť "'Clověk".
Jde z toho husina.
 

Království za (Achnat, 01. 09. 2007 13:52)

...každým váháním zmírá cosi...
Království za srdce,
ježto se bije jak by mělo.
Království za tělo,
v kterém nezkamenělo,
neb ono mv sobě ducha nosí..
 

Pro Lkk (Bandy, 28. 08. 2007 21:52)

Omlouvám se, za chybu své optiky. Nevím, jestli Ti smím říkat pane Hrubý, ale zase si myslím, že to tady není podstatné. Jen se mi zazdálo, že zabočuješ do hrubosti, když není nutná. Víš, znám anekdoty, které bez sprostého slova ztrácí pointu. Pan Horníček říkával, že vtip musí být lepší než je sprostý. Jesli je sprostší než je dobrý, stojí za hovno.
Stejné je to s básní.
 

Pro Achnat (Bandy, 28. 08. 2007 21:35)

"Člověk". Vypadá to velmi zrale. Smysluplné a kultivované. Neklaním se, jen tleskám.

Člověk (Achnat, 28. 08. 2007 19:51)

Pochval mne-zalknu se hnusem,
pokoř mne-já zvednu hlavu,
přesvědč mne a zabiju se,
směr mi dej-zabloudim v davu..

Vynes mne světlem-do tmy spadnu,
probuď mne Pravdou-ve lži usnu,
ukuj mně v ohni-naplněn žárem stejně zchladnu,
vnukni mi vizi-skončim u snu..

Buď mi pánem-budu ti pánem,
navrať mi zrak-nebudu vidět,
nocí mně zalij-seschnu ránem,
dej lásku-začnu nenávidět..

Podej mi ruku-probodnu tě,
osvoboď mně a ztratim cenu,
nauč mne létat-slabostí přijdu o perutě,
zasyp mně zlatem...zapomenu

Potřeba (Satanka, 28. 08. 2007 13:51)

Co je potřeba
Potřeba je
sejít z nebe dolu
dýchat, jíst
a nebo pít colu.
Potřeba je
napsat zo pár slůvek
dát pusu
třeba od borůvek.
Potřeba je
všechno vidět z výšky a pak
lehnout mezi pampelišky.
Potřeba jsou
smích i slané slzy
co přijdou
někdy pozdě,někdy brzy.
 

Vtělení (Satanka, 28. 08. 2007 13:50)

Co je dar?
Drahokam,
co na čele ti svítí
sluneční zář
i chladivý stín
dar...je louka plná kvítí,
zvonečků a kopretin.
Dar je i za pradvu boj
nezlomí tě,
natož aby kácel,
tak se usměj...
místo abys zvracel.

bandy (lkk, 23. 08. 2007 12:24)

cau je to Lkk jme primeni je hruby a tohle byla jen legrace a ty basnicky to je pekna poezie

ikk nebo lkk (Bandy, 22. 08. 2007 22:28)

Je nesnadné mít hluboké myšlenky. Je snadné být hrubý. Underground není o vulgaritě. Je o tom, říkat,co jiní na slunci nevidí.Sedět na hajzlu neznamená, být v podzemí.

tak (Jirka, 21. 08. 2007 22:58)

už je to lepší :)

potřeba (Jirka, 21. 08. 2007 22:56)

Musím si napsat
krátkou báseň
abych se vrátil
z nebe na zem
musím si zahrát
krátkou skladbu
aby můj mozek
nepřekonal hradbu
musím si ustlat
svojí postel
nabízí se
zrýmovat kostel
to jako že spaní
nese nás pryč
stejně jak v chrámu
tam hledáme klíč
nabízí se srovnání
bdění a pláče
to jak si život
kolem nás skáče
 

Vtělení (Achnat, 18. 08. 2007 09:01)

Dar zevšedněl
a s všedností,
jakoby smysl ztrácel...
Vítr si hraje s listama
a hladí je
a fackuje
a mě je dobře...místama
...a místama bych zvracel
 

Cit (Achnat, 17. 08. 2007 20:16)

Po světě chodím s neoprenem,
zakalen-ryzí...
jak tráva slehlá těžkym kmenem,
chřadnu...žloutnu...mizím...

zemne (Araklains, 10. 08. 2007 00:21)

jak voda tekla richle,
tak vitr foukal hbite a vsak zeme zmenila se a vkrasu se promenila a vsak jak ted hledim naoblohu krasou srce semi sviji v radosti a bolesti jak takrasa boli nikdo neuveri dokud neuvidi
 

písmenka (Satanka, 09. 08. 2007 23:31)

Ve zlatém písku, písmenka byla
nebylo zloděje,
jen ruka písek pohladila.

perličky (Jirka, 09. 08. 2007 20:51)

Ztratily se věty
jak perly v rukách zloděje
byly příliš krásný
obyčejný ty on nebere
možná jich bylo moc
že zatoužil je mít
snad by stále litoval
že nemohl je mít
 

 

Města slunko (Achnat, 28. 07. 2007 20:16)

Shořelo slunce.V žhavých uhlících prérie zahlíd jsem běžet šakaly a tisíc představ...do písku teplý zěmě jakoby hvězdy padaly-chrliči přeměn z komínu kafilérie na konci města...
 

Dík (Achnat, 27. 07. 2007 22:17)

Za zvuku palby všude se ztmívá,v dáli-v dáli se ale rozjasnˇuje...odcházím nadšen-děkuji za vše..neprožít bolest,tak se neusmívám..nepoznat radost,neplakal bych
 

ano - ne (Satanka, 12. 06. 2007 13:15)

ano - ne,
ty slůvka mají světlostín
bílé lístky na zem padají
Nahořklá vůně kopretin

ano - ne,
odpověď a dvě možnosti
ruce plné světla mít
nebo kapek trpkosti.

ano - ne
zůstat, nebo kráčet dál
nevíš co tě čeká
temno, nebo svatý grál.

ano - ne
každá mince, rub a líc
co bude za bránou?
možná všechno, možná nic

pro Rosťu (Satanka, 12. 06. 2007 08:46)

Z každého labyrintu vede cesta ven a nakonec, - ještě jsem tu já. :-DDDD

Jsme (Jirka, 07. 06. 2007 18:00)

zpleteni z pavučin
času a vzpomínek
máme každý někde svůj
plamínek pak na cestě
prašný najdeme kamínek
a my
jdeme dál jdeme dál
v přítmí svých pokojů
svíce pálíme
na jazyku pár kapek
válíme rok co rok
jeden list příběhu
spálíme
a pak
jdeme dál zase jdeme dál
v našich pevnostech jsou
chodby bez konce
stovky kopretin září
na louce a my jdeme dál
zase jdeme dál
po ránu každý z nás
touží po noci
hledáme v chrámech klid
jak staří proroci
a pak
no jdeme dál jdeme dál
kdoví kdy klidu
dojdeme ten nám
odpoví že tenhle tejden
ne a snad v pondělí
nebo za pár let
možná století k nám
kamínek vržený z hvězd
doletí jenže to už
budeme každý někde sám
tak jdem tou cestou dál

Saty (Rosťa, 31. 05. 2007 02:22)

Heh, byl sem strašně naštvanej,ty víš proč, ale zase je mi fajne:-)

mějte se (Jirka, 24. 05. 2007 23:07)

Protínají se naše dráhy
tak krátké okamžiky bytí
život nám dává a bere dary
chvíly jsme spolu tady.

Podle slov těžko poznáváš činy
každý jsme stejný a přeci jiný
pojí nás síla světla a chvění
pojí nás touha po souznění

A moje oblíbené poučení:
každý si tam dojdem sám

PS: Saty: hlemýžď se neptá Kde domov můj? to jsou ty souřadnice k odpovědi. Přijeďte někdy k nám.

asi to nejdůležitější (Jirka, 24. 05. 2007 21:25)

Sedím a čekám
ticho padá z hor
sedím a dýchám
kolem se smráká

Kdo chce (Bandy, 24. 05. 2007 01:43)

Na copak si tu hrajem jako malé děti
na ano ne
na tichou poštu
na duši vysvlečenou do naha
mince vhozená do jezírka
je utracená námaha



Nač tolik pošetilých stenů
proč vystupovat z téhle tramvaje
i špatná deska brzy dohraje
a dobrých vždycky málo je
tak nezapomeň na Satanu


Myslím že dnes už budeš bita
zlobíš a neposloucháš maličká
zas už ti padá spánek na víčka
a zapomínáš slůvka důležitá
proč nejdeš domů když už svítá
a oblečena jsi jen do trička

 

I já (Satanka, 23. 05. 2007 09:02)

ve sklenici půl je vodky
dolej, aby to za něco stálo
jen polechtá na jazyku
pro jednoho je to málo.

Ve sklenici octa půl
je to utrejch, ani lžíci
chceš mě vidět v nemocnici?
to vypít by moh jenom vůl.

Půl sklenice z blínu čaj
je to málo, nebo hodně?
pro pět lidí víc než dost
pro pět lidí věčný ráj.

souřadnice (Jirka, 21. 05. 2007 15:58)

zakreslil jsem do mapy
a budu čekat na odpověď
jak medvěd schovám se
a usnu zimním spánkem
jak housenka zakuklená
pohazován vánkem
pak jaro přijde
a motýl vzlétne zas
ne dřív
až nastane jejich čas

I já (Bandy, 20. 05. 2007 23:15)

Sklenice poloplná, poloprázdná.
Je nedolitá ? Upitá ?
Je moje, tvoje nebo naše ?
Vypijeme ji teď anebo hned ?
Odpověď snad už není důležitá

kde domov můj? (Jirka, 19. 05. 2007 16:49)

Smutek stéká do úbočí
slunce prozařuje vrcholky hor
kdysi tančily tu víly
ve skalách skřítci pěli chór.

Kámen ve skále vzpomíná
na oči starého druida
který pod mohutnými buky
vzýval dávné bohy

Teď mi nad hlavou plavou
zbytky pralesa co tu stál
a země křičí bolestí
pod náporem obrů

Možná jsou hezčí místa na světě
ale krásnější ne.
Možná jsou hezčí místa na světě
ale krásnější ne.

25.červenec (Satanka, 08. 05. 2007 00:06)

Od chvíle zrození
tušíme stíny
tušíme souvislosti
smíšené hrdosti i viny.
Jak směšně krátké jsou
radosti i zlosti.
Sto krát sto kapek
vzplane doutnající oheň
hledajíc potichu
a přece křičíme
budem žít stále,
jednou vzpomeň.
 

25.červenec :) (Jirka, 07. 05. 2007 19:00)

Znamení před lety
slzy smyly
oheň jen doutná ve skrytu
v poli už dávno vykáceli
vodopád zamkli do krytu.
Sto kapek
kámen na kameni
zanechá důlek znamení
žili jsme tady a
žíti budem
hledajíce potichu.
 

24.červenec (Satanka, 07. 05. 2007 14:10)

Stejné znamení na čele
oheň zakletý do schránky
sluneční vodopád po těle
ze snů utkaný zlatý strom
co vzhůru vzpíná větve
osamocen v poli stojí
nebe však dotknout se bojí.

24. červenec (Jirka, 06. 05. 2007 14:30)

Sachmet ach Sachmet
zrozena ve stejné hodině
odsouzená ke stejným slzám
i stejným úsměvům
Sachmet ach Sachmet
osudem je dáno naše vykoupení.

 

 
02.09.2007


 

Malá připomínka (...Girl.05................., 05. 05. 2007 09:19)

Docela hezké ale přidej tam víc básní na den matek

Slavná chvíle (Bandy, 29. 03. 2007 07:53)

Nastala ona mimořádná chvíle pochopení, kdy naše myšlenky tepou v jednom rytmu.
Je sice rozdíl mezi ódou (tady je nezbytné, aby všichni slyšeli, koho oslavujeme). To čemu říkáš básnička pro Tebe, je jen pro Tebe a nemusí ji slyšet už nikdo jiný.
I když jak to znám, holky se pochlubí. Ale to je jen okrajové. Všechno ostatní, co píšeš, jako bych říkal já.
Závidím Ti dobré známky z češtiny. Já je nikdy neměl. Já neměl ani češtinu. Na slovenských školách nebývá.A tam kde jsem byl na českých školách, tam se už čeština neučí. :-)

pro Bandy (Satanka, 28. 03. 2007 23:31)

Z češtiny jsem měla vždycky dobré známky a z literatury také, ale lekce od tebe si nenechám ujít.:-D Vidíš, sám jsi napsal, že óda udělá radost aspoň jednomu človíčkovi, takže mají taky svůj účel. Básně se většinou píšou pro jednoho človíčka, aspoň ty zamilované. Nikdy se nestanu jejich kritikem, jako nejsem kritikem světla, - jsem ráda že jsou. Básně které jsou určeny pro širokou veřejnost jsou z trochu jiného košíčku. Pečlivě se volí slovíčka, kontroluje rytmus, rým, škrtá a přepisuje. Básník obhlíží svoje dílo jako sochař sochu, než ji představí veřejnosti. Většinou jsou krásné, je to cizelovaná práce a na tu dosáhne málokdo.

Víš .miláčku (Bandy, 28. 03. 2007 17:00)

Oslavná óda je proti definici. Óda je oslavná báseň už tím, že je ódou.Má zkušenost mi říká, že většina ód je technicky dokonalý útvar, směřující k tomu, aby byl monumentálně oslaven někdo. Je-li to k oslavě něčeho, pak za tím stejně vždy někdo stojí. A je to skoro vždy neposlouchatelné. S výjimkou oslavence t.j. adresáta ódy.Ten si to poslechne rád a dalších několik let bude fragmenty citovat. I další lekce literatury poskytuji zcela zdarma. Tobě s láskou.

Satance (Bandy, 25. 03. 2007 22:35)

Ano. Rozumím. Jenže,já nikdy nevím, jestli to po čem sahám je báseň. Já se to teprve dočtu. A pak se správná nálada dostaví...nebo ne.A v tom je smysl básně.
Je málo pravděpodobné, že mi někdo báseň pošle. Tyhle dárky já nedostávám. Škoda.Budu ale rád, když to, co Ti občas pošlu, přijmeš Ty jako dárek.Hezký večer

pro Bandy (Satanka, 23. 03. 2007 22:59)

Jsme každý jiný Bandy. Já nečtu básně jako cokoliv jiného, jako noviny, nebo detektivku. Když sáhnu po básních, musím mít tu správnou náladu, ale taky chci pochopit smysl té básně. Když čtu báseň od někoho, beru ty slova jako dárek v krásném balení. Když někomu složím básničku, je to taky dárek. Nepatří do lidové tvořivosti, nesnáším škatulky. Je to pár slov, pár pocitů svěřených papíru.

pro Jirku (Satanka, 18. 03. 2007 00:19)


Řeším duši, řeším smutek,
pár slůvek k zamyšlení
tak blízkých, tak vzdálených.
Je to tíha, nebo chtění?

S bílým pláštěm svlékni stín
ty poukázky do nebe
nejsou přece pro tebe
karty řekly, já to vím.

Světlo stěny ozáří
V krbu dřevo, jasný plamen
už máš úsměv ve tváři
dořešeno,- amen


 

neřeš a hlavně nepřepínej (Jirka, 17. 03. 2007 21:19)

Řěšil jsem dnes ráno
smutek co mi natekl
do bot a promáčel
tak mojí duši.

Řešil jsem v poledne
tíhu chtění a pár
poukázek do nebe
po šichtě ranní

Řešil jsem dnes večer
v blahobytu svého bytu
chudobu třetího světa
řešil jsem sebe, řešil jsem tebe
 

pro Bandy (Satanka, 16. 03. 2007 21:26)

Vlastně milý Bandy říkáme jedno a to samé, jen jinými slovy.
Připadlo mi to jako tvoje demonstrace, že složit báseň je pro tebe snadné a že to tak opravdu je, dokazují tvoje verše.
Báseň je vlastně oda na něco. Na krásu, na radost, na smutek a hlavně pro někoho. Báseň se píše tehdy, když si myslíme, že pouhá slova nejsou schopná vyjádřit to co cítíme. Proto je skládáme do rýmů, proto vymýšlíme neobyčejné tvary, které by nejlépe vyjádřily neobyčejnou situaci, která nás přiměla k napsání básně.
Každá báseň má svou cenu. Třeba taková, kterou napsala čtrnáctka se nám může zdát naivní, ale pro ni a třeba ještě pro někoho má svou cenu. Nikdy nikoho nekritizuji a nehodnotím, ale tobě na otázku která byla dobrá odpovím, - všechny, ale ta která nejvíc, tu není: Jak sněhy z hor splazí do údolí...

Báseň (Bandy, 15. 03. 2007 16:01)

Jsi,Saty, úžasná. Jedním mávnutím křídla(toho pekelného)jsi odhrnula vše, co jsem chtěl říct.Já být Maruškou, zvedám sukýnku.. Jenže to je béseň pro Marušku. Já bych mu ve své pozici, nedal ani pusu.
Báseň pro mne neznamená říct něco někomu blízkému, slovy, hezčími, než obvykle. Báseň pro mě znamená, že mými slovy budou balit holky mí synové. Že mé dvery uvěří tomu, co jsem kdysi sepsal. A sežerou to od puboše od vedle.
Básnička. To je skoro přesné. Vytáhni z archivu tu mou, kde se přiznávám.
Ne. Ne uchvátit davy. Přitulit se k duši.Polaskat, otevřít okno.
Jdem šukat, Maruš ?
A pro některou Marii to může znít stejně sladce, jako Tvoje ukázka.
Básník nečeká na potlesk davu. Básník,promiň, i básnířka, jsou lidé obdaření mimořádnou láskou k lidem. Sdělují jim pocity, které by bez nich nemuseli najít.
Rýmující se sousloví není báseň. Počmárané plátno není obraz.

pro Jirku (Satanka, 04. 03. 2007 23:40)

Ta víla je jak noc a den
zná tvé oči i tvůj stín,
smích, i pláč nejeden,
nejednou mísily se s mým.

V něco však věří
přijímá sebe
dávají jí sílu,
slovíčka od tebe.

Je to moc hezký od tebe, dík.

převlek (Jirka, 03. 03. 2007 22:57)

Víla převlečená
do šatů z kůže
víla co křičí
píchají růže

Ze sna v noci
budí jí hlasy
uprostřed léta
mění se v klasy

Na duši stín
jak závoj z dýmu
rozzáří oči jí
snad pár těch rýmů

V něco však věří
přijímá sebe
dává jí sílu
satan či nebe?

Ahoj máš to tu moc příjemný Jirka

pro Bandy (Satanka, 25. 02. 2007 18:11)

Je vidět, že jsi velký poeta. Už vím, po kom to mám a jsem z toho překvapená. Láska pro tebe hodně znamená a nejčitší v je láska otce k dceři. Oboje verše jsou krásné, jen ty druhé na mě zapůsobily asi víc.
Poslal jsi mi Mihálika, já ti posílám verš, který napsal jeden knieža jednej děvčici. Ani nevím jak se ke mně dostal, ale líbil se mi a tak jsem si jej nechala.
Na chvíľu pri mne zostala,naklonila sa
vlhký hebký a teplý polibek na čelo mi dala.
Šaty mala ako sám vietor jej utkal
z jemných pavučín a nesmelých slov,
ktoré šepkáva len milencom.
Škoda láska,že márne pokúšam ťa zovrieť v náručí,
škoda, že láska si len snom.
Opäť a znovu čakať ťa budem na tej lúke snov,
budem tam sám až kým nezhasne svetlo za obzorom.

Je tam marnost i naděje, je tam velký cit.

Tenký led (Bandy, 25. 02. 2007 10:03)


Ďakujem Ti, dieťa mo je milé.
Pouštím se na tenký led. Nejsem si jistý jestli mám nebo nemám pravdu. Ber proto mé výroky, prosím, shovívavě.
Dostal jsem se na jednu z Tvých křižovatek nazvanou "Moje básně". Umíš to krásně se slovy, umíš to s větami, i verši. Umíš to i s city. Se svými city. A teď si přečti toto prostinké:

Jestli mě miluješ, alespoň chvilinku
Vykasám sukýnku
Překročím řeku Tse
Když o mě nestojíš už ani trošinku
Inu
Jsou na světě jiní, přec, blázínku.

Slyšíš to ? On ten někdo cizí, hovoří o tom co cítíš Ty. On se Ti nevtírá, on s Tebou dýchá, s Tebou mu tluče srdce. On je zamilovanější než Ty a ještě k tomu do Tvýho chlapa. No a to je báseň.

Přihraju Ti ještě kousek z Mihálika. Je to z jeho Apassionaty"

Tŕpne tráva, tryskom zory prekvapená
Naprším sa celý do tvojich úst žena
Zablúdim ti v krvi, slepý ako tma
Možno vypľuješ, no nevydýchneš ma.

Je až hrozivé, jak ten cizí člověk myslí mým srdcem.
Nenauč se to, půjde Ti mráz po zádech vždy, když si na to vzpomeneš. A nezapomeň na mou úvodní prosbu. Buď shovívavá i když nesouhlasíš. Pá,miláčku.

Jen komentář. (Bandy, 22. 02. 2007 23:43)

Mám dost dobrou dceru. Já vlastně ani nemám blbý děcka. Dobrou

Ještě jednu jen tak a pak tu druhou (Bandy, 22. 02. 2007 23:35)

Zdá se, že dnes už budeš bita
Zlobíš a neposloucháš maličká
Běháš tu v dešti, rozcuchaná
A zapomínáš slůvka důležitá.
Kluci po Tobě hledí.
Oblékla ses jen do trička

pro Bandy (Satanka, 22. 02. 2007 23:01)

Jsi kouzelník Bandy, s tou první básničkou jsi mi vyčaroval úsměv. Na tu druhou ti odpovím po svém:

Báseň je výkřik, báseň je šepot,
báseň je zpověď, v ní srdce tepot.
Někdy i duše sedřená z kůže,
větičky z myšlenek ženy či muže.
 

Jen krátce (Bandy, 22. 02. 2007 22:32)

Báseň je duše z kůže sedřená
A obráceně.
Báseň je holka o zeď opřená
básníkem zmačkaná a zahozená.
A obráceně.

Básník. (Bandy, 22. 02. 2007 22:27)

Že prý jsem básník.
To snad ne.
Říkanku jistě umím, oblbovák.
Slečny si přejí, mají mít.
Já jsem jen malý, tlustý Slovák.
Takový jsem a co má být.
Říkanku umím, oblbovák
slečny si přejí, mají mít.
Neumím jim to odepřít.

Díky (Šárča, 23. 11. 2006 19:22)

Ahoj"Tvůj blog je velmi zajímavý a krásnýý..Je to právě o tom co mě dost zajímá..O tom proč stále máme různe otázky a taky proč bez nich nemůžeme žít.Děkuji ti za to že si do mě vnesla pomocí pár vět tolik porozumnění!!

Ahoj (Michal, 06. 11. 2006 15:30)

Básničky máš moc hezký,plný citu,bez frází to tam pereš,žádná faleš."Když je mi nejlíp" a "Rekviem" jsou krásný......

plomiň (Miška, 23. 10. 2006 19:55)

Promiň, že jsem byla až tak stručná.. :(( Ted mi to je docela líto!! Tvoje verše se mi mocinky moooc líbí. Jsou hodně zajímavé a dohnali mě taky k přemýšlení.. :)) Jinak hodně zajímaví blog a přeji at máš hodně inspirace k dalším básním.. Pokud eče nějaké verše složíš a dáš je tady tak si je ráda přečtu!!! Tak jen tak dál.. ;)

..... (Miška, 20. 10. 2006 13:58)

Ahoj píšeš pěkně!! Taky píšu básně: http://www.my-poems.estranky.cz/ =)

šikulka (Hazel, 03. 10. 2006 18:31)

tak říše světlo hřání a maminkám je podlemně nejhezčí!!!

Ahojky (molyn, 28. 08. 2006 13:16)

jo jsou docela dobrý povedlo!!!!

užas (anna, 23. 07. 2006 15:35)

moc mě to udělalo radost,pohladilo po duši,jen tak dál

ano... (malikova.kosiky, 02. 07. 2006 20:10)

krásně to umíš vyjádřit...posuď jak daleko za tebou kulhám...www.malikova.net
 
 

Portrét


 



Archiv

Kalendář
<< červen / 2018 >>